Předehra je velkolepá. Co od ligy očekáváte?
Že jí všechny ty změny pozvednou, zvýší se zájem fanoušků. Podívejte se na Slavii, kam na přípravný zápas dorazilo dvanáct tisíc diváků. To je neskutečné! O titul bude velký boj, myslím, že se rozhodne mezi Slavií a Spartou.
S Plzní nepočítáte?
Ta je taková potichu, třetí vzadu. Určitě však budou silní. Vrátil se jim trenér Vrba, což je pro ně asi ta největší posila. Jinak si spíš berou zpátky bývalé hráče.
Zato Slavia se Spartou se nebojí rozhazovat velké peníze za zahraniční fotbalisty. Nic podobného tady ještě nebylo. U kterého z týmů vám okázalé posilování dává větší logiku?
Asi ze mě teď trochu promluví sparťan, ale z pohledu, že mají na Letné za sebou neúspěšnou sezonu, to dává větší smysl právě tam. U Slavie si říkám, aby jí tak velké zásahy po vynikající sezoně spíš neuškodily.
Jan Koller v dresu Smetanovy Lhoty (2016)
Takže se vám zahraniční cesta, po které se vydala Sparta, zamlouvá?
Já myslím, že už si jednoduše řekli dost. Že to českou cestou prostě nejde. Vždyť si vezměte, že sháněli českého trenéra půl roku a nepodařilo se jim to, proto teď zvolili tuhle zahraniční variantu. Na hodnocení je samozřejmě brzy, trenér potřebuje čas. Pro všechny je to nové, hráčům to hodně dá, když zažijí jiné tréninkové jednotky, než na které byli zvyklí od českých koučů. Může to pro ně být i dobrá příprava před jejich eventuálním odchodem do ciziny.
Ale také by z toho mohl být problém pro národní mužstvo, když místo potenciálních reprezentantů budou nastupovat cizinci, nemyslíte?
Jenže konkurence je v dnešním fotbale nezbytná. Hráče vede k větší pracovitosti a naopak z toho právě reprezentace může těžit. Záleží jen na samotných hráčích.
Boj o světový šampionát v Rusku je už podle vás pro českou reprezentaci ztracený?
Upřímně jsem ani před kvalifikací nečekal, že by se postoupilo. Trenér Jarolím ten tým přebral v kritické situaci. Spíš by měl teď poznat hráče, stabilizovat tým a připravit se naplno na další kvalifikaci. Přece jen dorůstá opět nová generace, která už něco dokázala i v zahraničí, takže zase máme na čem stavět.
Jedním z fotbalistů téhle nové generace je i Patrik Schick. Sledoval jste jeho neuskutečněný přestup do Juventusu?
Samozřejmě a je mi strašně líto, že to nedopadlo. Teď to bude zřejmě i nápor na jeho psychiku, jestli mu něco opravdu našli, nebude to jednoduché. Kdybych byl v jeho kůži, asi bych teď zkusil odehrát ještě rok v Sampdorii. Ať hraje v základní sestavě, a když mu vyjde sezona, tak pak volí třeba nějaký věhlasnější tým.
Aby hrál, je klíčové právě i pro reprezentační výběr. Mnozí v něm vidí vašeho nástupce. Mohl by se přiblížit k vašemu rekordu v počtu nastřílených reprezentačních gólů?
To nezáleží jen na něm. Musí mít okolo sebe tým hráčů, kteří mu ty šance budou připravovat. Tak jsem to měl já, měl jsem štěstí na fantastické spoluhráče.
Například na Tomáše Rosického, se kterým jste hrál i v Dortmundu. Pořád jste v kontaktu?
Vím, že na sobě tvrdě pracuje. Obdivuju jeho bojovnost a vůli. Takový hráč patří na hřiště, ne aby vysedával někde po nemocnicích a na tribunách. Přál bych mu, aby se s kariérou na hřišti důstojně rozloučil. Nejlépe, aby Spartě pomohl vybojovat titul.
Za Smetanovu Lhotu, odkud pochází, si Jan Koller v okresní soutěži ještě s chutí zahraje. „Ale dostanu se tam tak třikrát čtyřikrát za sezonu,“ vysvětluje. S rodinou totiž bydlí v Monaku.
Mimochodem, kde teď střílíte góly vy?
Jezdím na různé exhibiční akce a pořád mám registračku i u nás ve Smetanově Lhotě, ale tam se dostanu tak třikrát čtyřikrát za sezonu. A hlavně jsem si oblíbil jiné sporty.
Které?
Třeba hokej, i když tam s těmi svými centimetry možná působím trochu komicky, přece jen brusle tolik neovládám. Ale zase mě to baví a odreaguju se u něj. A pak hlavně tenis.
Ten je teď u vás číslo jedna?
Tenis jednoznačně dominuje, hrozně mě to chytlo Je to krásný sport, i když docela psychicky náročný. Ve fotbale, když se něco nepovedlo, tak pomohl kamarád, tady si to musíte všechno uhrát sám. Ale zase je bezkontaktní, což je po fotbale docela úleva.
Máte i trenéra?
Měl jsem. Loni se mi věnoval a hodně mi pomohl, protože jsem na tom po technické stránce úplně dobře nebyl, teď už hraju sám, s přáteli, objíždím různé turnaje.
A daří se vám?
No... Ještě jsem žádný nevyhrál a asi ani nevyhraju. Je tam docela konkurence.
Takže účast na profesionálním turnaji jako v případě Paola Maldiniho, bývalého kapitána AC Milán, nehrozí?
Tak to rozhodně ne! Na takovou úroveň jsem to ještě nedotáhl.
