Vy jste v rámci filmového festivalu absolvovala mnoho akcí a také setkání s Umou Thurmanovou. Jaké to bylo?
S Umou se známe asi deset let a troufám si říci, že jsme si blízké. Seznámila nás má kamarádka Ilonka, která je její osobní vizážistkou. Několikrát jsem se s ní setkala v cizině při různých příležitostech, třeba na módní přehlídce Dioru v Paříži. Byla jsem ráda, že jsem jí v Praze mohla ukázat moji nadaci s Václavovou kanceláří, kterou zachováváme v původním stavu. Když jsem se jí před pár dny zmínila, že v Karlových Varech v rámci filmového festivalu budu odhalovat Václavovu bustu, neváhala a přišla. Byla jsem tomu moc ráda. Busta Zdeňka Makovského se jí líbila a líbí se i mně. Její skici mám zarámovanou ve své kanceláři.
Hotel Prezident, kde je právě ona busta, je pro vás srdeční záležitostí. Byl oblíbeným místem vašeho muže.
Měli jsme to tam rádi. Vždy, když jsme byli pár dní ve Varech mimo festival, bydleli jsme právě tam, protože toto místo je trochu stranou od hemžení. Vašek měl ve věži výhled na Vary a psal. Já jsem chodila turistické trasy nebo jsme spolu popíjeli a povídali si. Jeli jsme spolu do Varů i v posledním roce jeho života, protože jsme doufali, že mu to pomůže.
Letos v lednu byste oslavili dvacet let od svatby, v květnu zase bylo dvacetileté výročí založení vaší nadace. Užíváte si tu symboliku roku 2017?
Ano, už je to dvacet let a půl roku, co jsme se vzali, a před měsícem tomu bylo dvacet let, co vznikla Vize 97 a pozdější Nadace Václava a Dagmar Havlových, protože jsme spojili dvě rodinné nadace. Tu symboliku dvacetiletí slavím vzpomínkami a máme krásnou novou výroční zprávu.
Stihla jste letos v rámci festivalu zajít i na nějaký film?
Dřív jsem si to užívala víc, viděla jsem i šest filmů denně. Dokonce jsem jednou během týdne, který jsem tu strávila, dostala zánět spojivek. Teď už tolik času nemám, přibyly mi povinnosti a jiné aktivity. Jsou tu sponzoři naší nadace, se kterými se nemám čas v Praze vidět a prodebatovat další spolupráci, odhalení busty Václava, setkávám se s kamarády kolegy a unikám fotografům. To dřív nebylo. Byla Zuzka Mináčová, která je solidní dobrá fotografka. Mohli jsme svobodně chodit, aniž by někdo zkoumal, jakou mají moje šaty barvu a jestli mám tenisky nebo lodičky. Před těmi 40 lety jsem si to užívala s větší vnitřní svobodou.
Dagmar Havlová-VeškrnováHerečka Dagmar Havlová, rozená Veškrnová, (* 22. 3. 1953) se v roce 1997 se stala manželkou tehdejšího českého prezidenta Václava Havla a první dámou České republiky. Už předtím byla populární herečkou, natočila více než 60 filmů a 250 televizních inscenací. |
Ve Varech je to kromě filmů i o různých akcích, kam každá žena chce přijít krásně upravená. Užívala jste si tady péči v salonu?
Je to pro mě příjemné, že mohu vyjít z hotelu už krásně upravená, pro výše zmíněné důvody. Můžu se nechat i nalíčit a půjčit si šaty nebo šperky, ale to nevyužívám.
Předpokládám, že líčidel si užijete i v práci. V Divadle na Vinohradech, jste v angažmá už skoro čtyřicet let. Aktuálně zkoušíte novou roli královny. Jak je náročná?
Hra Lev v zimě byla vybrána pro Tomáše Töpfera. Mám tam krásnou roli královny Eleonory Akvitánské, jeho ženy. Tato hra Jamese Goldmana byla poprvé uvedena na Broadwayi v roce 1966, sklidila bouřlivý úspěch a záhy poté byl podle ní natočen slavný film s Katherine Hepburnovou a Peterem O’Toolem v hlavních rolích. Hra se vyznačuje konverzační brilantností, přitažlivými historickými reáliemi a neustálými zvraty. Od září pokračujeme ve zkouškách a premiéru máme 27. října. Jsem ráda, že mohu hrát také roli odlišného charakteru Kostelničky v Její pastorkyni. Těším se na střídání energií obou postav i na reakce diváků.
Dagmar Havlová
Jak nejraději relaxujete?
Za ty roky cestování si užívám odpočinku v klidu domova. Nejradši jsem na zahradě obklopena květinami, knihou a vnučkami. Čtu odmalička, je to moje velká radost.
Práce, divadlo, nadace, jak korigujete čas?
Teď budu mít holčičky na celé prázdniny. Moc se na to těším, chci si jich co nejvíce užít. Jsou roztomilé, chytré, krásné a je s nimi sranda. Doufám, že i já jim něco předávám. Alespoň tak bych si to moc přála.
Jsou vám podobné? Vidíte v nich kus sebe?
Říkají, že starší Sofie (9) mi je hodně podobná, má po mně velkou pusu. Mladší Stella (6) mi konkuruje zase svým naturelem a temperamentem.
Děvčata jsou ve věku, kdy by člověk mohl odhadnout, zda půjdou ve vašich šlépějích.
To dcera v žádném případě nechce. Třeba teprve nedávno se ve škole dozvěděly, kdo je jejich babička a že jsem herečka. Úspěšně se před nimi tají mé pohádky a dětské filmy, které jsem natočila, aby právě nešly v mých šlépějích (smích).
