Vlastně mohla být štěstím bez sebe, že se vrátila do Wimbledonu, což byl vzhledem k okolnostem skoro zázrak. Zároveň ovšem marně zápolila s palčivou pachutí třísetové prohry. Ne, ani šílené zážitky z prosincového přepadení a následující martýrium při léčbě pořezané ruky ji neodnaučily smutnit po vyřazení.
„Měla bych být ráda, že jsem vůbec tady,“ prohlásila. „Nikdo neví, kolik je za mým comebackem práce. Proto je moje zklamání možná větší než normálně. Mrzí mě, že jsem skončila tak brzy. Ale zároveň jsem vděčná, že jsem ve Wimbledonu vůbec mohla nastoupit.“
Máte za sebou hektické období. V čem vám dalo nejvíc zabrat?
Nejtěžší bylo emocionálně. To všechno, co se mi stalo, nejde z hlavy vygumovat. Občas se mi v hlavě zablýskne a vzpomenu si na ty opravdu těžké chvíle, což mi určitě nepomáhá. Musím dál mentálně pracovat, abych si ty myšlenky připouštěla co nejmíň a posunula se dál. Potřebuju tu těžkou dobu proměnit v něco dobrého, co by mi pomohlo v tenise i v životě.
Těšíte se, až se vás lidé přestanou pořád ptát na váš návrat?
Jsem zvědavá, jestli tohle někdy vůbec opadne. Snad jo. Časem.
Utkání jste končila skoro v mrákotách. Věříte, že si s přibývajícími zápasy zase najdete fyzickou i psychickou pohodu?
Věřím. Víra je důležitá. Šest měsíců jsem nehrála, což se během jednoho turnaje v Birminghamu dohnat nedá. Tenisová kondice je jiná než normální. Chodili jsme po horách, běhala jsem, plavala. Vydržela jsem velkou námahu, ale když jsem přišla na kurt, hned jsem pocítila, že to je něco jiného. Budu dál makat. Teď to nevyšlo, ale je třeba vidět situaci z globálu. Doufám, že se posunu dál, že se zlepším.
Co vás čeká v nejbližších hodinách, dnech a týdnech?
Ještě přesně nevím. Poletím domů, jako hrdá tetička se zajedu podívat za dětmi. Musím napsat Dominiqueovi (terapeutovi Thomasovi) do Grenoblu, jestli by na mě našel pár dnů, abychom znovu pocvičili konečky prstů. Pořád mi haprujou. Při zápase se mi v ruce párkrát zavrklala raketa. Těším se, až to zase vylepšíme. Pak si sedneme s trenéry a poradíme se, co bude dál.
Jakou máte představu o turnajovém programu?
Jsem přihlášená do Toronta, Cincinnati, New Havenu a na US Open. Ale teprve uvidíme, jak to všechno půjde.
Získala jste tedy po nedávných zkušenostech nějaký nadhled nad sportovními neúspěchy?
Ano i ne. Je to hrozně těžké, protože jsem se dlouho hnala za účastí ve Wimbledonu. Jsem tady a zase chci něco víc. Na jednu stranu je dobré mít tenhle motor, ale taky bych se měla někdy zastavit a nebýt na sebe tak přísná. Říct si: „Hele, dobrý!“ Jsem ráda, že mám vedle sebe kluky (trenéry Vaňka s Vydrou). Oni mi to vždycky připomenou.
