Výborných 15,75 metru, osobní výkon sezony a jasně nejvíc, co kdy na republikovém šampionátu ukázal. Všechno nasvědčuje tomu, že atlet pardubické Hvězdy Jiří Vondráček na víkendový mítink v Třinci skvěle načasoval formu, ale...
„O tom se zase tak moc mluvit nedá. Byl to pro mě totiž vůbec první závod z plného rozběhu skoro po roce; předtím jsem šel jenom jeden trojskok z krátkého rozběhu při prvním kole extraligy družstev v Praze,“ líčí Vondráček, jenž v Třinci napodobil svůj triumf z roku 2014. Před rokem v Táboře obsadil druhou příčku.
Stihl jste absolvovat nějakou předsezonní přípravu?
Nemohl jsem dělat to, na co jsem byl z předchozích let zvyklý - od loňského září jsem byl zraněný a nešlo skákat. S trenérkou jsme tudíž improvizovali a naštěstí se mi povedlo udržet v kondici. Už na té extralize jsem soutěžil i v dálce a skočil 7,46 metru, čímž jsem vyrovnal osobní rekord. Přitom jsem ji skákal taky asi po osmi měsících. Takže s tím, co jsem předvedl v Třinci, jsem spokojený.
Co vás před letní sezonou trápilo?
Achilovka na odrazové levé noze v místě, kde se upíná na patu. Bylo to vleklé zranění a vůbec se to nechtělo léčit. Nepomáhaly opichy, rázové vlny...
Když nic nezabíralo, jak se achilovka tedy spravila?
Můj dojem je ten, že tohle zranění souviselo s odraženou patou ze závodů v Kolíně minulý rok. Nohu jsem odlehčoval, změnil tím došlap a zatáhla se mi klenba. Nejvíc pomohla masáž golfovým míčkem, uvolnil jsem tak vazy. Zkusil jsem ji ze zoufalství, byl to spontánní nápad. Drtil jsem to přes bolest. Masíroval jsem i na soustředění na Kanárských ostrovech, kam jsem v půlce dubna odlétal s tím, že jsem netušil, jestli budu moci trénovat. A nakonec jsem je zvládl bez problémů úplně celé.
V Třinci jste nezávodil v dálce. Chtěl jste se soustředit pouze na trojskok a zároveň se šetřit?
Na květnovém Memoriálu Ludvíka Daňka v Turnově jsem si pro změnu zranil hamstring (zadní stehenní sval) a nemohl jsem potom běhat sprinty. Stalo se mi to v testovacím závodě na sto metrů. Trojskok sval zvládl, ale technika byla opatrná. Dálku jsem nešel i proto, že jsem se den před trojskokem bál jít do plného rozběhu.
Trojskok měl pro vás ideální průběh - Jiřího Zemana z Dukly jste porazil až závěrečným šestým pokusem.
Já si už druhým zajistil finále, skočil jsem 15,66. Jirka mě pak přeskočil o čtyři centimetry a já se mu zase pátým pokusem přiblížil na dva (15,68). Před posledním jsem udržel nervy na uzdě a dokázal jsem se ještě zlepšit.
Je pevná psychika v podobných momentech vaší silnou stránkou?
Pořád jsem věřil, že to dokážu. Nebyl jsem pod tlakem a užíval si, že po dlouhé době skáču a že jsem před diváky. Jirka Zeman si to možná připouštěl víc. Těžil jsem z toho, že jsem starší a že mám víc zkušeností.
Které závody máte momentálně před sebou?
Doufám, že Mistrovství Evropy družstev ve francouzském Lille. Potom mě 28. června čeká Zlatá tretra v Ostravě. Měl bych tam závodit s Christianem Taylorem (dvojnásobný olympijský vítěz v trojskoku), který má ambice skočit světový rekord. Na to se moc těším.
