Jste tady, v Miláně, na konci Gira. Je to i splněný sen?
Ano, tak jsem si to přál. Jsem rád, že jsem sem konečně dojel, stálo mě to hodně sil. A jsem spokojený s tím, co jsem na Giru předváděl.
Ještě v úterý jste výborně zajel královskou etapu. V té následující jste šlapal v úniku. Potom už síly v polovině třetího týdne začaly přece jen docházet?
Už jsem si potřeboval trochu odpočinout, byl jsem ze všeho dost unavený a bylo toho na mě moc. Ve čtvrteční etapě jsem si proto zvolil lehčí skupinku. A v té další (do Piancavalla, kdy Movistar a Bahrain záhy rozpojili peloton) nám odjela při dělení balíku spousta lídrů, tak jsme Honzu Hirta museli asi 60 kilometrů dotahovat zpátky.
Při čemž vašemu týmu ve třetí skupině nikdo nepomohl...
Jo, to jsem si pořádně hrábnul. Po jedenáctikilometrovém kopci, který tam byl na trase, jsme už tahali jen já a Felix Grosschartner. Pak už jsem si taky vystoupil a dojel etapu v některé z pozdních skupin. V sobotu jsem to potom ještě zkoušel držet se do poslední chvíle s Honzou. Na 24kilometrový kopec (Monte Grappa) jsem vyjel s Belgičanem Monfortem, kterého zrovna dováželi zpět do první skupinky. Ale očividně měl ten následný sjezd hodně najetý, odjel mi v něm. Já tam moc nevěděl, co v každé zatáčce čekat. Takže mi Monfort poodskočil. Na rovině pod kopcem jsem byl už 30 vteřin za skupinou a odjeli mi, protože jeli bomby až pod další kopec.
Povězte, co vám ukázala první Grand Tour směrem k další kariéře?
Že jsem schopný držet se vepředu i s lepšími vrchaři. Jen je škoda, že když už jsem býval tak mrtvý, že jsem si vystupoval ze skupiny favoritů, tak většinou končili i hlavní domestici lídrů. Oni už potom kolikrát moc nezávodili a bývala to taková zvláštní skupinka.
Vrcholem vašeho Gira byla královská etapa s dvojitým Stelviem, kde jste se až do posledního stoupání držel v ani ne dvacetičlenné skupině s Nibalim, Quintanou, Dumoulinem a dalšími?
V té etapě jsem snad ukázal svoji sílu a potenciál, když jsem v první skupince přijel až na druhé Stelvio. Až když se do toho kopce najelo, tempo se rozjelo a já za nimi zůstal s van Garderenem a dalšími.
Zvažoval jste, že hned od čtvrtka pojedete za národní tým Závod míru do 23 let, součást Poháru národů do 23 let. Už jste se rozmyslel?
Jo, pojedu ho.
Na umístění?
Chtěl bych to zkusit.
Co na to říkají vaše nohy? Jak po třech týdnech na Giru další závod ustojí?
V sobotu byly malinko popravené, to jsem si tam trochu prásknul, abych se s nima co nejdéle udržel. Ale poslední kopec jsem už jel v pohodě a trochu v něm i odpočíval. Stejně tak i v závěrečné časovce, abych nabral aspoň nějaké ty síly pro Závod míru. Moc se teď těším na přítelkyni, je to dlouhé být takhle měsíc pryč. Ale i tak se zítra pojedu na dvě hoďky projet, abych z toho nevypadl.
Ve vašem druhodivizním týmu CCC máte smlouvu i pro další sezonu. Teď se tedy budete modlit, abyste v příštím roce opět dostali divokou kartu na některou Grand Tour? Protože předpokládám, že tento zážitek byste si chtěl co nejdříve zopakovat.
To určitě. Jen bych si asi vybral jinou Grand Tour, kdyby to šlo. Tour nebo Vuelta by mi mohly sedět víc, při Giru bývají až moc prudké kopce, dost technické, navíc hodně fouká vítr. Na Tour jsou kopce spíš táhlejší.
