1. Vydařené posily
Brankář Jiří Pavlenka, obránci Michael Lüftner či Per-Egil Flo, záložníci Jan Sýkora, Josef Hušbauer, Michael Ngadeu Ngadjui či Antonín Barák anebo útočník Muris Mešanovič. Všichni jmenovaní přišli do Slavie v posledních třech přestupních obdobích (zima 2017, léto 2016 a zima 2016) a stali se důležitými členy mistrovského kádru.
Slavia měla při posilování šťastnou ruku. Spousta nových jmen úspěšně zapadla do nově vznikajícího týmu.
Samozřejmě, objevili se i hráči, kteří neuspěli. Třeba útočník Gino van Kessel, nejdražší posila v historii klubu za více než 35 milionů korun, odešel po půlroce na hostování do Polska. Kvůli zranění se nechytil Lukáš Železník, výraznější výkony se čekaly i od Jaroslava Mihalíka...
O vydařeném posilování svědčí i to, že déle než rok a půl je v mužstvu aktuálně jen pět hráčů - stoper Simon Deli, kapitán Jiří Bílek, pravý obránce Michal Frydrych, odchovanec Jaromír Zmrhal a útočník Milan Škoda.
„Nechci nikoho urazit, ale je to znát i na fotbalové kvalitě. Tréninky jsou najednou rychlejší a tvrdší. A mnohem větší je i tlak a očekávání,“ podotkl kapitán Jiří Bílek.
2. Nový trenér
Většina nových hráčů přišla ještě za trenéra Dušana Uhrina, takže i on má na titulu velkou zásluhu. Loni dovedl tým na páté místo, které znamenalo návrat alespoň do kvalifikace evropských pohárů. Většího úspěchu se už ovšem nedočkal, protože po pár týdnech nové sezony na slávistické lavičce skončil.
„Uhrin ven!“ skandovali fanoušci po porážce 1:3 v Plzni. Slavia za sebou měla čtyři ligové zápasy (1 výhra, 2 remízy a 1 porážka) i vyřazení ze 4. předkola Evropské ligy a vedení klubu kouče odvolalo.
„Když nepřichází výsledky, tak trenér už nezvládne hráče namotivovat, dostat z nich to nejlepší. Navíc může dělat i chyby, třeba nestavět nějaké hráče. Pak přijde nový kouč a vymění třeba jen jednoho nebo dva hráče, ale ono to stačí... Všichni začínají od nuly, takže cítí šanci, i když předtím nehráli. Zvedne se intenzita tréninků i soustředění. Hráči se chtějí ukázat a dávají si záležet na každé maličkosti. To mnohdy stačí a výsledky přijdou,“ popisoval před časem Vladimír Šmicer, slávistiká ikona.
Ale koho přivést?
Blízko byl příchod trenéra reprezentační osmnáctky Luboše Kozla. Na poslední chvíli ovšem cukl.
Slávističtí vyslanci se vydali i za česko-italským koučem Zdeňkem Zemanem, ale ani toto řešení nevyšlo.
Vršovický klub se nakonec dohodl s Jaroslavem Šilhavým, trenérem Dukly. Ten za Slavii dřív hrál, je ligovým rekordmanem v počtu odehraných zápasů, má zkušenosti coby asistent u reprezentace a jako hlavní kouč dovedl k titulu Liberec.
3. Série bez porážky
Šilhavý svůj nový tým zklidnil, dodal mu nový impuls, hráče nabil sebevědomím... Slavia pod novým trenérem začala válet - ani jednou pod ním neprohrála.
Slávistická série neporazitelnosti trvá už 26 zápasů.
„Radši bych bral titul bez série než opačně, sérii bez titulu,“ usmál se nedávno trenér Jaroslav Šilhavý. Nakonec se dočkal jak titulu, tak dalšího natažení neporazitelnosti.
4. Zvládnuté šlágry
Slavia v tomto ročníku zvládla zápasy proti největším konkurentům. Jedinou porážku si připsala proti Plzni.
V zápasech proti Plzni, Spartě, Mladé Boleslavi, Teplicím a Zlínu získala dohromady 21 bodů za 6 výher a 3 remízy.
Útočník Milan Škoda už v zimě prohlásil: „Když jsme vyhráli dva poslední podzimní zápasy proti Mladé Boleslavi a hlavně 4:0 ve Zlíně, tak to vypadalo, jako bychom byli fakt hrozně dobrý. Takový zápas vyhrát 4:0! To bylo neuvěřitelné.“
Slavia předváděla parádní akce, rychlé útoky, hrozila po stranách... A když se jí v posledních týdnech tento styl přestal dařit - snad z nervozity před velkým úspěchem - zjednodušila hru a urvala zápasy silou, třeba ze standardních situací.
Pro úplnost, na jarní remízu 1:1 se Spartou dosáhli slávisté až díky nafilmované penaltě Ruslana Mingazova, což následně konstatovala komise rozhodčích. Pro celou ligu je dobře, že titul nevyhráli právě o tento jeden bod.
5. Silný majitel
Tradice, fanoušci ani hezký stadion nestačí. Slávistický příklad ukazuje, jak důležitý je v dnešním fotbale silný majitel. Čínská společnost CEFC nasypala do vršovického klubu od podzimu 2015 už 1,7 miliardy korun (včetně nákupu stadionu v Edenu).
„Do té doby nám občas nepřišly ani výplaty. Lepilo se to různými hráči a byla to těžká situace. Když přišel pan Tvrdík z CEFC a v té době ještě pan Šimáně, tak se to všechno otočilo,“ souhlasil kapitán Jiří Bílek.
6. Klopýtající konkurence
Před sezonou byla největším favoritem Sparta, která mohutně posilovala. Letná zažila velké návraty - přišli Tomáš Rosický, Michal Kadlec či Václav Kadlec (ten dokonce za více než 70 milionů korun!). Přesto historicky nejúspěšnější tým ligy získal nejnižší počet bodů od sezony 2008/2009.
Slušné umístění po podzimu neudržel Zlín a na jaře se tabulkou propadl až mimo pohárové příčky (Evropskou ligu si zajistil triumfem v domácím poháru). Ambiciózní Mladá Boleslav nabrala ztrátu už v první části sezony.
A tak zůstala jediným vážným konkurentem Plzeň, která mohla vyhrát třetí titul za sebou a pátý celkově. Jenomže klopýtala v důležitých zápasech - na jaře nezvládla vzájemné utkání se Slavií a ztratila také se Zlínem, Teplicemi, Spartou, Jabloncem či Mladou Boleslaví. Nepomohla ani změna trenéra.
Přesto - 67 bodů by mnohokrát stačilo na titul, naposledy v roce 2013, takže z plzeňského pohledu nejde o špatný bodový zisk.
7. Fungující parta
Pravda, každé vítězící mužstvo vypadá jako parádní parta. „Ale u nás to tak nejenom vypadá, ale skutečně to tak je,“ ubezpečil Jiří Bílek.
Když už někdo přestřelil, trenér Jaroslav Šilhavý rychle zasáhl. Třeba když mu Muris Mešanovič uraženě nepodal ruku, protože se coby náhradník nedostal na hřiště...
Kouč s naštvaným bosenským střelcem důrazně promluvil, a ten už potom roli útočníka číslo dvě bez řečí plnil: „Každý člověk občas udělá chybu a uvědomí si to až ve chvíli, kdy to nejde vrátit. Trenérovi i spoluhráčům jsem se omluvil. Začal jsem pracovat na tréninku o to usilovněji, abych ještě dostal šanci. A kouč Šilhavý je opravdu velký člověk, protože mi tu šanci dal.“
8. Fanoušci
Slavia měla nejvyšší průměrnou návštěvnost v lize. Jako jediná se dostala přes 11 tisíc. Na jaře dokonce překonala patnáctitisícovou hranici (bez posledního zápasu, který hrála na Strahově se sníženou kapacitou). Spousta příznivců jezdila i na venkovní zápasy.
A tak hráči i trenéři museli po každém zápase děkovat: „Fanoušci byli fantastičtí. Na našem výsledku mají obrovský podíl.“
9. Hlad po úspěchu
Poslední titul v roce 2009. Potom pád do průměru až podprůměru. Několikrát dokonce hrozba sestupu do druhé ligy. Ba dokonce strach z krachu. O to víc si Slavia nynější úspěšný ročník užívá.
„Hrát o záchranu, to bylo hrozné! Fakt těžké chvíle. Zrovna v takovém klubu jako Slavia,“ nerad vzpomínal Milan Škoda. „Ale teď se tady sešli kluci, kteří chtějí něco dokázat.“
