Téměř se zdá, že robota GralMarine v hodnotě zhruba tří milionů korun, který byl vyroben speciálně pro průzkum hranické hlubiny, propast za trest odmítá vydat zpět.
„Už to začíná být trochu zakleté. Ale propast je dáma, která si sama rozmyslí, kdy nás pustí do hlubin a kdy ne,“ uvedl Jan Musil, jeden z členů týmu potápěčů a speleologů, kteří se průzkumu věnují.
Zobrazení tvaru Hranické propasti vytvořené na základě dosavadního bádání speleologů a potápěčů. Pro zvětšení klikněte.
Naposledy se ponořili do hlubin v polovině tohoto měsíce. A jako už několikrát se znovu ukázalo, že podmínky záchranné operaci nepřejí.
„Viditelnost byla hlavně v menší hloubce opravdu špatná. Podobné to bylo i při předchozím ponoru, v hloubce do 50 metrů, kde probíhá většina dekomprese, byla tehdy dohlednost téměř nulová,“ popsal potápěč.
„Snažíme se pokračovat aspoň v přípravných pracích, třeba odstraňování nepotřebných kabelů a lan. Termín vytažení ale zůstává nejasný. Naše možnosti jsou omezené, přírodní podmínky nad hladinou i pod ní prostě neovlivníme,“ dodal.
Potápěčům znepříjemňuje práci i „agresivní“ voda
Výzkumníci totiž potřebují kromě dobré viditelnosti pod vodou i nedeštivé počasí. V opačném případě je okolí propasti rozmoklé, což znemožňuje transport vybavení.
„Navíc je to chráněné území, takže máme povinnost to u propasti a v ní svým chováním neponičit. A do toho je jen velmi málo lidí, kteří se mohou potopit tak hluboko, a také jim musí asistovat podpůrný tým. Takže se musí sejít kombinace mnoha různých faktorů a okolností,“ popsal Musil.
Rekordní ponor v propasti |
Jeden z plánovaných pokusů tak například zhatilo to, že na poslední chvíli onemocněl polský potápěč Krzysztof Starnawski, klíčový muž při průzkumu hlubin Hranické propasti. Právě on se totiž dokázal jako jediný opakovaně dostat skrz zúžené místo v hloubce 200 metrů - předloni se dostal dokonce do 265 metrů a přiblížil se tak světovému rekordu, a může tedy stroj vyzvednout. Ani vytažení už ale nyní nemusí znamenat záchranu robota.
„Výrobce nyní už dokončuje nového, toho prvního takříkajíc odepsal. Samozřejmě zcela nezmizel, voda ho nerozežere, ale čas strávený v hloubce mohl sehrát velkou roli, protože byl vystaven po dlouhou dobu tlaku, a tím pádem hodně namáhaný, takže třeba těsnění nemuselo vydržet,“ nastínil Musil.
Kromě tlaku je dalším faktorem i „agresivní“ voda, která znepříjemňuje práci i samotným potápěčům.
„Je tam kyselá voda sycená oxidem uhličitým. Hlavně při vyšší koncentraci oxidu je to nepříjemné, protože voda ‚štípe‘ do obličeje, který není zakrytý. Zajímavé je, že koncentrace není všude stejná, jsou tam takové agresivnější pásy, kde to štípe opravdu hodně, a o kus dál najednou nic necítíte,“ popsal už dříve další z členů týmu David Čani, který loni v červnu posunul v hranické hlubině český potápěčský rekord na metu 180 metrů.
Rekordní měření mělo být původně jen testem robota
Otázkou ovšem také je, zda se vůbec stroj podaří najít. Při výstupu se zasekl v hloubce kolem 190 metrů kvůli tomu, že se jeho ovládací kabel omotal kolem vodicího lana, které mu ukazovalo kudy klesat.
„Operátor se pokoušel smyčky opět odmotat a na posledních záběrech před ztrátou kontaktu zbývaly dvě. Bohužel se během tohoto manévrování ovládací kabel zřejmě uvolnil a kvůli tomu došlo ke ztrátě kontroly. Tak si to alespoň vysvětlujeme, přesně to samozřejmě nevíme. Ale v bateriích byla v tu chvíli energie ještě na čtyřicet minut,“ vylíčil „poslední chvíle“ Musil.
V úvahu tak podle něj připadají tři scénáře. Pokud do stroje nenatekla voda, měl by se vznášet na místě a tam si ho potápěči jen „vyzvednou“. Pokud se do robota voda dostala, ten zřejmě klesl hlouběji, ale bude možné ho najít díky ovládacímu kabelu.
Nejhorší variantou by bylo ukroucení kabelu, protože v tom případě mohl stroj klesnout v podstatě kamkoliv a vůbec by se nemuselo podařit ho najít.
Díky robotovi je nyní hloubka propasti stanovena na 473,5 metru (psali jsme zde). Z toho 69,5 metru ovšem tvoří suchá část od úrovně terénu k hladině, která se do rekordu nepočítá. Teprve při zářijovém ponoru tak byla překonána jeskyně Pozzo del Merro nedaleko Říma, jejíž podvodní část je hluboká 392 metry.
V případě italské jeskyně už ale sondy dosáhly dna, naopak u Hranické propasti je k němu zřejmě ještě hodně daleko. Robota loni zastavila délka ovládacího kabelu, akce byla totiž původně plánovaná jen jako zkouška systémů.
„Pokus o rekord nebyl v plánu a nikdo s ním nepočítal, mělo jít hlavně o zkoušku vyvážení a ovládání při sestupu do hlubiny. Ale všechno šlo výborně a pokračovalo se dál a dál až byla najednou hranice čtyř set metrů,“ nastínil tehdy speleolog Miroslav Lukáš z hranické organizace České speleologické společnosti.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
