V hangáru na bývalé vrtulníkové základně v Přerově Březinova společnost Nirvana Systems postavila první létající auto na světě, které dostalo registrační značky. „Přistál jsem na letišti v Letňanech a odtud jsem jel po vlastní ose až na Václavák. Po cestě mě kontrolovali překvapení policisté a vše bylo v pořádku,“ popsal Březina. Kromě aut bez řidiče a elektromobilů je to podle všeho další směr, kterým se automobilismus blízké budoucnosti vydá.
O tom, že místo poskakování v koloně roztáhne křídla a centrum Prahy nebo kolabující dálnici D1 přelétne, asi aspoň jednou snil každý řidič. Práce Pavla Březiny jim dává naději. Ještě letos chce svých vírníků, které mohou jezdit po silnicích, postavit čtyřicet.
Právě pupek Evropy podobným nadšencům přeje. Na Slovensku tak už vybírají zálohy na jejich Aeromobil. „V úvodní sérii nebude vyrobeno více než 500 kusů, a to v ceně od 1,2 do 1,5 milionu eur,“ řekl novinářům v Monaku výkonný ředitel AeroMobilu Juraj Vaculík. Nový model létajícího auta tam v dubnu na nóbl výstavě hraček pro miliardáře slovenská firma odhalila za účasti monackého knížete Alberta II.
Autovírník GyroMotionAutovírník firmy Nirvana Systems se po silnicích pohybuje díky elektromotoru. Rychlostí až 40 km/h ujede dvacet kilometrů. Létá rychlostí až 185 km/h, ale běžná cestovní rychlost je 160 km/h. Na jednu nádrž benzinu může letět pět hodin. Jako vírník se stroj pohybuje ve výšce od 150 do 500 metrů, ale zvládne vystoupat i do pěti kilometrů. Automobil se z vírníku stává poté, co pilot po přistání zafixuje listy rotoru a na zadní stabilizační křídlo připevní registrační značku.  Autovírník, tedy létající auto, vyvinuté přerovskou firmou Nirvana Systems. |
Právě na spěchající milionáře a nadšence pro moderní techniku stavitelé létajících aut cílí. Břízův projekt je v tomto srovnání spíš netradiční. Vychází totiž z vírníku. To je letadlo, které ovšem vypadá jako vrtulník. „Otáčející se listy rotoru podobně jako u vrtulníku vytvářejí plochu, která nahrazuje křídlo a drží letadlo ve vzduchu. Na rozdíl od vrtulníku se ale rotor roztáčí samovolně proudem vzduchu při pohybu vírníku vpřed, a proto například nemůže viset na místě nebo startovat a přistávat vertikálně. Dopředný pohyb pak zajišťuje vrtule na zádi,“ vysvětluje Jan Dvořák z leteckého magazínu Flying revue. „Pavel Březina zvolil trochu jiný postup než ostatní, naučil letadlo jezdit po silnici, kdežto jiní učí auta létat,“ popisuje Dvořák. „Březinův vírník může z domova na místo startu nebo k pumpě pro benzín dojet sám - k tomu pak slouží elektromotor v zadním kole.“
Na to, že by běžná auta mohla dostat křídla, to ovšem nevypadá, na Fantomasův létající citroën tedy zapomeňte. Aby byl stroj schopen létat, musí splnit „fyziku“, aby vůbec vzlétl. Slovenský Aeromobil tak váží bez posádky a paliva 450 kilogramů, to je asi půlka hmotnosti nejlehčí fabie. Už to naznačuje, že pro takové stroje bude přirozenější let než jízda po silnici. Auta jsou o tolik těžší proto, že musí splňovat bezpečnostní požadavky. A to je otázka, před kterou stavitelé „autoletů“ kličkují.
A také mají přízemnější starosti, čeká je vlastně dvojí schvalování způsobilosti prostředku a pro uživatele nutnost mít dvoje „papíry“. „Musí splnit předpisy, které platí pro letadlo a pilot musí mít klasický průkaz způsobilosti,“ říká Vítězslav Hezký, mluvčí Úřadu pro civilní letectví. A to samé platí pro jízdu pro silnici - homologaci vozu a řidičský průkaz. Pavla Březinu teď tedy čeká typové schvalování (homologace) jeho vírníku, které ho prohlásí za auto. „Ještě finalizujeme elektropohon pro jízdu po silnici, poté se pustíme do typového schvalování,“ říká Březina. Zájemci se mu už hlásí, ale zatím jim ještě nedokáže říci přesnou cenu. Obyčejný vírník stojí od stovky tisíc eur (asi 2,7 milionu korun), Bříza předpokládá, že provedení umožňující majitelům jezdit na Václavské náměstí na kávu bude o deset až patnáct procent dražší. „Zájemce se musí ovšem nejprve naučit létat, to zabere tři měsíce až půl roku,“ dodává Březina.
Ještě zmiňuje otázku startování. Na vzlet z dálnice, když vidíte před sebou brzdící kolonu, to opravdu nevypadá. Březina ani nepředpokládá, že by taková možnost nastala. „Letecký zákon je postavený tak, že je možné startovat mimo zastavěné plochy se souhlasem majitele,“ vysvětluje. Ke vzletu mu stačí jakákoli zpevněná plocha délky poloviny fotbalového hřiště. Legálně startovat ze silnice je dnes možné snad jen na Aljašce. V Česku na to byla uzpůsobená dvě místa na dálnici D1, ovšem pro vojenské účely a případy nouzového přistání letadla.
Infografika - létající auta
Létající auta už tedy nepatří jen do sci-fi. Aeromobil, který bude mnohem luxusnější a „autovější“ než Březinův autovírník, by se měl dostat do provozu v roce 2020. Slovenský stroj bude v provozu nepřehlédnutelný, ať už svým futuristickým designem, nebo rozměry - na délku má skoro šest metrů a na šířku 2,2 metru, to odpovídá půdorysu dodávky. A když aeromobil roztáhne křídla (kompletní příprava k letu zabere asi minutu a půl), má na šířku skoro devět metrů, to jsou tři dálniční pruhy vedle sebe. AeroMobil má pohánět motor s výkonem 224 kilowattů a stavitelé slibují dolet 750 kilometrů. Po souši pojede až stošedesátkou, ve vzduchu více než dvakrát rychleji. Vozidlo je vybaveno také padákem a zájemci si mohou objednat i funkci autopilota.
Létající auta slibují vizionáři snad od počátků motorismu, letadlo je oproti autu o něco mladší. Postavit létající auto už ve dvacátých letech minulého století zkoušel pionýr motorismu a zakladatel automobilky Henry Ford, testovací pilot to odnesl životem. Forda to od dalších pokusů odradilo, ale i nadále věřil, že kombinace auta a letadla je v budoucnosti reálná. Ovšem trvalo to déle, než všichni čekali.
Učit auta létat se pokoušela třeba americká armáda v padesátých letech. Džípy sice opravdu létaly, ale nakonec se na bojiště nedostaly. Nadšenecké a často velmi propracované stroje se od té doby objevují pravidelně, ale létají hlavně při zemi a často je z toho obrovité monstrum. Na výrobu a prodej zákazníkům to opravdu vypadá až dnes.
Objednávky svého stroje tak kromě Aeromobilu tak přijímají třeba nizozemská společnost PAL-V nebo americká Terrafugia. První představila finální verzi svého stroje stejně jako Aeromobil v Monaku a začala také nabírat objednávky, první stroje chce dodat v příštím roce, čímž by měla Slováky předběhnout. Čtyřmetrové autoletadlo nabízí šéf společnosti Robert Dingemans od zhruba osmi do 13,5 milionu korun. Dvoumístný stroj jménem Liberty má umět jezdit i létat stošedesátkou.
Stroj Terrafugia Transition, který vyvinuli experti z NASA, létá už od roku 2012, ovšem od prototypu se k finálnímu provedení propracovává až nyní. Vypadá spíše jako malé letadlo s ustřiženými křídly, která se několikrát skládají. Ke vzletu Transition potřebuje 762 metrů dlouhou rozjezdovou dráhu.
Práce na prototypu létajícího auta potvrdil už výrobce letadel Airbus, vzlétnout by měl ještě letos. Převážet pasažéry vzduchem plánuje taxikářská platforma Uber ve svém projektu Elevate. Zajímavý stroj s křídly plánuje vypustit do prodeje v letošním roce také spoluzakladatel Googlu Larry Page. Jeho Kitty Hawk Flyer je jakýsi dron, na kterém sedí pilot jako na motorce, nemá ovšem kola, ale jakési pontony, na kterých přistane na souši či vodě. O pohon vrtule umístěně vespod se stará elektromotor.
Jako skládačkaVěhlasné italské studio Italdesign a Airbus hledí do ne moc vzdálené budoucnosti. Jejich koncept individuální mobility představený letos na autosalonu v Ženevě má vtip a vyvolal velký ohlas. Koncept Pop up spočívá v dvoumístné kabince nasazené na samostatný podvozek, kterou v případě potřeby uzvedne obří dron. Přes mobilní aplikaci si objednáte a zaplatíte dopravu na požadované místo, zadáte adresu a systém vymyslí, jak vás tam dostat. Usednete tedy do té kapsle na podvozku, auto bez řidiče vás pak odveze třeba na heliport dronů. Tam zůstane stát podvozek a dron vás i s kabinkou odnese poblíž požadovaného místa, kde čeká další podvozek, aby vás dovezl do cíle. Anebo může být výhodnější cesta po zemi. Na vlakovém nádraží vás i s kapslí naloží na speciální vagon a rychlovlak odveze do cílové destinace. Odpojitelný podvozek má v útrobách elektromotor a baterie. Po zemi má v představách tvůrců toto přibližovadlo uhánět nejvýš 130kilometrovou rychlostí, akumulátory mají vystačit na 100 kilometrů jízdy. Dron pak umí kapsli nést až stokilometrovou rychlostí, rotory živí baterie, které se mají dobít za čtvrthodinu, a dolet je také 100 kilometrů. Italdesign s Airbusem si malují, že první testovací jízdy a lety uskuteční v dohledné době a v roce 2030, kdy bude většina lidstva žít v obřích megapolích, budou podobné prostředky mobility běžně dostupné.  |
