A vám se před tak fantastickou návštěvou podařilo vstřelit gól...
Bylo to něco úžasného, krásný pocit. Měla jsem velkou radost.
Jak dlouho vás to svazovalo, že hrajete před tolika lidmi?
Lidi z týmu nám říkali, že bude plno. Připravovali jsme se na to. Ale stejně to bylo něco nepopsatelného. Na hřišti jsme se skoro neslyšely, ani pokyny od trenéra. Bylo to těžké, protože na to nejsme zvyklé.
I nervozita asi byla větší než obvykle, nebo se pletu?
To určitě, před tolika lidmi jsme nikdy nehrály. Já jsem navíc v Plzni doma, v hledišti byla spousta známých. Byla jsem v transu, ani ten déšť jsem moc nevnímala.
Možná i proto ten zápas asi nevyšel podle očekávání. Co rozhodlo ve prospěch Francouzek?
My jsme chtěly víc podržet balon vepředu, ale nedařilo se nám. Jejich stoperky všechno sbíraly, prohrávaly jsme hodně soubojů.
Těší vás alespoň, že jste dala krásný gól?
Děkuju. (úsměv) Ale moc ne, i když jsem ráda, že jsme ten zápas odehrály. Je to neskutečný zážitek.
Věřily jste po snížení na 1:2 ještě v obrat?
Je jasné, že jsme chtěly aspoň vyrovnat. Do poslední chvíle jsme věřily, ale bohužel...
Ve skupině vás čekají ještě Španělky a Němky, loňské finalistky. Co na ně vymyslet?
Jsou to jasné favoritky. Zkusíme uhrát nějaký výsledek. Ukázat, že i my umíme hrát dobrý fotbal.
