Greg van Avermaet stál na pódiu a přebíral dlážděnou kostku pro vítěze 115. ročníku Paříž-Roubaix. Vedle něj se na druhém místě už znovu usmíval Zdeněk Štybar a z druhé strany třetí Sebastian Langeveld stále nevěřil, čeho v tom nedělním zaprášeném odpoledni dosáhl.
Jen mistr světa chyběl.
Peter Sagan projel cílem až jako osmatřicátý se svěšenou hlavou a ztrátou více než pěti minut. Dlouho pak zůstával uvnitř svého týmového autobusu, než po sprše vyšel ven, políbil svou ženu Katarinu a objal se s otcem.
Víc než únava se na jeho obličeji promítal vztek, když dorazil k novinářům.
„Spoustu energie jsem vyplýtval během svých útoků, protože pro mě není jednoduché ujet, když na mě všichni koukají. Dvakrát se mi to povedlo a dvakrát mě zastavil defekt,“ hořekoval. „Neměl jsem dneska moc štěstí a na konci ani sílu, abych bojoval o vítězství.“
Už 77 kilometrů před cílem přišel první Saganův útok, kdy se snažil využít chvilkového zaváhání Quick-Stepu.
Spolu s týmovým kolegou Maciejem Bodnarem, Danielem Ossem z BMC a Jasperem Stuyvenem z Treku ujížděli zbytku světa. Ale jen chvíli, než Saganovo kolo začalo na kostkách prapodivně plápolat.
Týmové auto bylo v tu chvíli daleko, rychlá pomoc neutrální motorky tak Slovákovi ještě zachránila závod. Protentokrát.
Na druhém pětihvězdičkovém úseku Mons-en-Pevele útočil znovu. Často se v nástupech střídal se Štybarem a Tomem Boonenem.
Dvaatřicet kilometrů před cílem se zrodil vítězný únik dne. Právě ten se Sagan jal stahovat, když najednou stál u pravého kraje vozovky a čekal na týmové auto - druhý defekt zadního kola.
Slovák se propadl až za druhou Boonenovu skupinu, do kterého se s vypětím všech sil ještě dotáhl, ale to bylo v neděli vše.
Často tak bezedná nádrž se silami byla tentokrát prázdná.
„Těžký den, když si tak tvrdě jdete za vítězstvím a nemáte moc štěstí,“ litoval sportovní ředitel Bory Patxi Vila. „Van Avermaet musel taky měnit kolo, ale dostal se zpět a nakonec vyhrál.“
Jistě, jenže Belgičan jezdí za velesilný tým BMC a Sagan za Boru, což, jak se během letošních klasik ukázalo, hrálo jednu z klíčových rolí.
Přitom na Roubaix pracovala Bora na svého lídra ještě slušně. Oproti jiným závodům s ním dlouho vepředu zůstávali Bodnar s Markusem Burghardtem. Přesto se nelze ubránit dojmu, že kdyby se Sagan ocitl v pozici Van Avermaeta před Arenbergským lesem, kdy Belgičan ztrácel na pole favoritů necelou minutu a zpátky ho dotahovali tři týmoví kolegové, pro Sagana by nejspíš závod skončil už tam.
Ve svém duhovém trikotu mistra světa byl často během jarních klasik nepřehlédnutelný. Vyhrál sice pouze Kuurne-Brusel-Kuurne, ale vzpomeňte na jeho útok na Poggiu během Milán-San Remo nebo stahování Gilberta na Flandrech před týdnem.
Kromě San-Rema dojel druhý ještě na Omloop Het Nieuwsblad, třetí pak byl po roztržce s Niki Terpstrou na závodě Gent-Wevelgem.
Jen dva nejdůležitější závody jara, dva cyklistické monumenty mu nevyšly. Flandry kvůli jeho vlastní chybě, kdy jel příliš blízko divákům a zavlékl řídítka do bundy jednoho z fanoušků, a Roubaix i kvůli smůle.
„Ale že by to bylo nešťastné jaro? Ne, San-Remo jsem prohrál, na Flandrech to byla moje chyba a jen dneska jsem měl smůlu,“ připustil v neděli. „S formou jsem spokojený, ale nemůžu mít radost z výsledků, kterých jsem na jaře dosáhl.“
Dál tak na jeho kontě zůstává pouze jeden vyhraný cyklistický monument.
Je mu stále teprve sedmadvacet, ještě spoustu let může vítězit na klasikách, světových šampionátech i etapách Tour de France, kde si může uzurpovat zelené dresy do aleluja. Jarní klasiky ale pro něj dál zůstávají zakleté.
Už čtyřikrát skončil mezi nejlepšími pěti v klání Milán-San Remo, ani jednou nevyhrál. Na Flandrech se dočkal loni a do Roubaix dojel v desítce pouze jednou v roce 2014 na šestém místě.
„Abyste vyhráli Roubaix, potřebujete víc než dobrou formu. Je to součást cyklistiky, zkusím to zase za rok,“ slibuje.