Když asexuální aktivista David Jay vystoupil v roce 2007 v televizním pořadu Montel Williams Show, svět už přinejmenším tři roky o asexualitě věděl. Přesto musel čelit otázkám jako: Nezneužívali vás jako dítě? Nemáte prostě jen funkční problém v rozkroku? A není to tím, že s vámi zkrátka nikdo nikdy nechtěl nic mít?
Od oné doby věda lehce pokročila. Odhaduje, že se asexualita týká zhruba jednoho procenta lidí, ví, že je svébytnou sexuální orientací, nikoli nemocí. A zná již i to, že nijak nesouvisí s fyziologickou poruchou, neschopností erekce či vaginálního vzrušení. Nejjednodušeji ji vědci definují jako nedostatek sexuální touhy.
Přesto však asexualita skrývá mnoho otázek. Na jednu poukázal výzkum University of British Columbia.
Masturbace i fantazie
Jeho autory zajímalo, zda asexuálové znají masturbaci a zda mívají sexuální fantazie. K ruce si vzali 288 sexuálních respondentů a 292 žen a 59 mužů, jimž podle zavedeného standardního vědeckého dotazníku náleželo označení asexuálové. Výsledky výzkumu naznačují, že současné používání kategorie asexuality je možná příliš široké a že je zapotřebí přesnější a detailnější pohled.
Vědci totiž především zjistili, že přijde-li na erotické fantazie a masturbaci, byly mezi stoupenci sexuality a asexuality menší rozdíly, než by se čekalo. „Navzdory nedostatku sexuální touhy po jiných lidech uvedla téměř polovina asexuálních žen a tři čtvrtiny asexuálních mužů, že zažívají sexuální fantazie a praktikují masturbaci,“ shrnují autoři studie.
Jak se však absence sexuální touhy po lidech či věcech slučuje se sexuálními představami? Vysvětlení může spočívat v tom, jaké fantazie asexuálové mají. Častěji je totiž například doprovázejí fantazie, které sledují jako by z pozice třetí osoby a do nichž nejsou oni sami vůbec zahrnuti. A mnohdy v jejich fantaziích nevystupují reálné osoby a je tak podtržen jejich fiktivní charakter a to, že se nikdy neodehrají ve skutečnosti.
Žádné reálné osoby a vlastní angažmá
„Mám sexuální fantazie, většinou v nich však nevystupuji ani já, ani jakákoli jiná reálná osoba,“ vypověděla například devatenáctiletá účastnice výzkumu, „týkají se fiktivních mužských dvojic a jejich romantických nebo sexuálních vztahů a událostí. Všechny páry jsou monogamní, jsou si věrné. Moje sexuální fantazie o takovýchto párech zahrnují rozličné sexuální preference a fetiše.“
Podobně do svého nitra nechala nahlédnout jiná respondentka, dvaatřicetiletá asexuální žena: „Sama do fantazií nevstupuji. To mě vůbec nepřitahuje. Místo toho si představuji jiné lidi v sexuálních situacích a zaměřuji se na jejich myšlenky a pocity, pro vlastní zprostředkované vzrušení. S jinými lidmi nechci dělat nic sexuálního a ty, které si představuji, mě nevzrušují.“
Jak tedy její fantazie souvisejí se sexem? „S lidmi, které si vykouzlím v hlavě, jsem empatická,“ pokračuje žena a dodává: „I když je kvůli mé asexualitě moje ponětí o tom, jak prožívají touhu, velmi vágní a pro jiné by bylo pravděpodobně trochu mimo.“ Ano, je to velmi zamotané: dotyčná prožívá něco jako vzrušení skrze to, že se vciťuje do vzrušení fiktivních osob, které si představuje.
Nejde však jen o čiré fantazie. Jiná účastnice výzkumu, pětatřicetiletá asexuálka, vypověděla, že ji baví sledovat, jak si sex užívají ostatní. „Jsem ráda ve striktně voyeurské roli, ale mám též ráda, když jsem příčinou, proč si sexu užívají. Moje tělo je z toho vzrušené, ale nenazvala bych to sexuálním vzrušením. Moc se mi líbí být tím, kdo se nezapojuje do sexuální aktivity, ale provokuje k ní ostatní,“ líčí.
Dalším prvkem, který fantazie asexuálů odlišuje, je, že nikdy nepocítí touhu je realizovat, ani při masturbaci. S jejich sexuálními kolegy je naopak spojuje obliba fetišismu a BDSM, obě vášně jsou ve fantaziích obou skupin zastoupené zhruba stejně.
Vědci nezastírají, že jejich práce nemá jasné závěry, ani to, že nad asexualitou opisuje víc otazníků, než vysvětluje. Jaký je například vztah mezi fantazií a touhou? „Dlouho se mělo za to, že sexuální fantazie odhaluje nejniternější touhy jedince,“ píší autoři, „zjištění však naznačují, že pokud to platí, jedinci ne vždy jednají podle těchto tužeb.“ A otázek je více: Jsou sexuální fantazie spontánní, nebo ne? Musejí být vždy reflexí oněch vnitřních tužeb, které jsou do nás vepsány? A proč asexuálové vůbec mají sexuální fantazie, když jim schází touha mít sex? Autoři studie doufají, že na ně odpoví další výzkumy, k nimž ten jejich pootevřel dveře.
