Neskromnou myšlenku už rozvíjí tým výtvarníků i akademiků z moravské i rakouské strany hranice. Celý výtvarný projekt dostal název Tři Grácie. To po stejnojmenném chrámu se sousoším tří řeckých bohyní krásy a ochránkyň umění, které do lesa nedaleko Valtic nechali Lichtenštejnové postavit.
Odborníci postupně hledají místa zejména v okrajových územích Lednicko-valtického areálu, která nejsou součástí památkové zóny a památky UNESCO a kde by mohla vzniknout nová umělecká díla.
„Měla by to být místa s nějakým příběhem. Máme vytipovanou například lokalitu Kameníky mezi Úvaly a rakouským Steinebrunnem, kde kdysi býval lom. Nebo například místo nad ovčárnou v Sedleci u Mikulova, což je bývalá usedlost novokřtěnců,“ popisuje Stanislav Schneider, majitel Galerie Reistna ve Valticích, jenž si celý projekt vymyslel.
Spolupracuje na něm s řadou odborníků. Kurátorem je Jiří Tomáš Kotalík, který působí na Akademii výtvarných umění v Praze a tři období zde zastával i funkci rektora. Pomocnou ruku nabídl i renomovaný historik umění Pavel Zatloukal. Účast na projektu už přislíbili akademičtí sochaři Michal Gabriel, Jiří Kaček, Kurt Gebauer či Jaroslav Koléšek.
Výtvarná díla či drobné stavby chtějí rozmístit na obrovské ploše od soutoku Moravy a Dyje až po hranice Mikulova, kde už dnes stojí sousoší Rodina od výtvarníka Jana Koblasy nebo Brána ke svobodě vytvořená architekty Tomášem Pilařem a Ladislavem Kubou.
Pietní místa v duchu 21. století
Není vyloučeno, že projekt se částečně dotkne i samotného Lednicko-valtického areálu. „V areálu bývala řada staveb, které dávno zanikly. Vinou počasí, něco zlikvidovali sami Lichtenštejnové, něco i současná společnost. Diskutujeme s památkáři o tom, že bychom mohli něco vybudovat i na jejich místě,“ poznamenal Stanislav Schneider. Zatím se debatuje především o místech, kde stával valtický obelisk a obelisk Facka. Vzniknout by tu mohla jakási pietní místa, ovšem v duchu 21. století.
Další konkrétní lokality pro možné umístění uměleckých děl zatím autoři projektu upřesňují. A sbírají také podněty od lidí místních i turistů. „Jako místní můžeme mít klapky na očích a mnoho věcí nevidíme. Možná někdo s nezaujatým pohledem může vidět víc,“ říká autor projektu, na němž spolupracuje i s ochránci přírody, správci lesů či soukromníky.
A hledá pro něj rakouského partnera. Nabízí se totiž možnost získání česko-rakouského grantu. Stanislav Schneider o něj chce požádat nejpozději do roka. Tak, aby se první umělecká díla v krajině mohla objevovat co nejdříve.
Jaká přesně budou, to už bude záležet přímo na výtvarnících či architektech.
„Chceme jim nechat tvůrčí volnost. Základním mantinelem je, aby dílo souznělo s okolní krajinou, ale jinak výtvarníkům do tvorby zasahovat nebudeme,“ říká Schneider.
