Už má za sebou dvě partie v novém trikotu, vítězné v Jindřichově Hradci a doma se Svitavami. Nasázel v nich 18 a 17 bodů.
Není troufalé myslet na zlato?
Nymburk je mašina, hraje výborně, rychle, tvrdě, má spoustu zkušeností z evropských pohárů. Nechápu ale, jak někdo může ligu hrát s tím, že mu jde o druhé místo. Pozor, bude dlouhá cesta do finále, ještě nás čeká nadstavba, play-off, silné jsou Pardubice, nebezpečné Kolín, Opava, Prostějov, nepříjemné Ústí. S pokorou! Ale míříme vysoko.
Děčín získal reprezentanta zadarmoTakhle se „nakupuje“! Basketbalový reprezentant Lukáš Palyza nestál vicemistra Děčín na přestupu z Prostějova ani korunu. „Přišel zadarmo,“ prozradil generální manažer Lukáš Houser. „Nejsme jako ve fotbale, kde lítají úplně jiné cifry. Pokud by šlo o Palyzův první přestup do NBL, byl by dražší. Ani ne v řádech milionů, ale stovek tisíc,“ vysvětlil šéf Válečníků. „Každý další přesun už je tabulkově zdarma.“ Rozpočet Děčína, který v 18 hodin hostí USK, ani svým platem n ejlepší ligový střelec nezruinuje. „Je v rámci politiky klubu, abychom si to mohli dovolit. Po vedlo se nám domluvit s jedním partnerem, díky kterému Lukáš mohl přijít. Navýšil příspěvek.“ Žádné střelecké bonusy ani prémie za umístění v kontraktu Palyza nemá, Děčín je nedává nikomu. „Když se vám hodně zadaří, může se to obrátit proti vám. Rozpočet takhle máme vyvážený.“ |
Sám máte s Nymburkem tři tituly, takže víte, jaký to je gigant.
Strávil jsem tam tři roky, něco jsem zažil, vím, o čem to je. Znám, jak klub funguje, že má spoustu kvalitních věcí, ovšem i své mouchy. Kraluje, ale i z Nymburka zaznívají hlasy, že už by mohl někdo vytvořit mančaft, který by jim to zkomplikoval. Do Děčína přijedou 17. prosince, každý očekává, že nastoupí all stars, že povedou v poločase o dvacet. Ale my chceme Nymburk porazit!
Ty mouchy má jaké?
Nechám si to pro sebe.
Po domácím debutu: jaké je hrát s děčínským publikem za zády?
Mně se to líbí strašně moc! Taková atmosféra není během každého zápasu v české lize. Basket je popelka českého sportu, většina peněz jde do hokeje a fotbalu, basket je někde v pozadí, i když je mezi spoustou lidí oblíbený. Nepatříme mezi deset nejlepších evropských soutěží, je co dohánět. A je to vidět i na návštěvách v některých halách.
V Děčíně to neplatí.
Obrovský respekt vůči vedení, co dokázali, jak fanoušky oslovují, protože tady chodí plná nebo skoro plná hala. Kulisa je skvělá, lidi fandí, není to jen, že sedí a dívají se. Ale nejsem z toho vykolejený. Už jsem hrál v Německu, kde je pokaždé plno. Speciálně na Bayreuth, kde je hala s kapacitou 3,5 tisíce lidí. Prohráli jsme 13 zápasů v řadě, přesto bylo pořád vyprodáno. Možná tím, že je Děčín tak blízko Německu, je tady podobná nátura fanoušků. V Německu jsou perfektní, berou to jako kulturní vyžití, jako divadlo. Sedí tam manažeři ještě v saku z práce. I v Nymburce se hala naplňuje, tři roky zpátky to byla bída, dnes je tak 70 procent zaplněno, i na poháry, což je fajn.
Přišel jste jako střelec, přesto míč pustíte z ruky a nahrajete spoluhráčům. Jde to k sobě?
Ono hraje roli, že se s kluky znám, s Pomikálkem, Pavlem Houškou a Vyoralem jsem nastupoval v Nymburce. Víme, co od sebe čekat. Proto to vypadá, jako bych v Děčíně už někdy hrál. Nejsem sobecký hráč, vždy jsem byl a budu skórer. Ale není důvod nepustit balon dál, když je jiný hráč volný. Jsou tady kluci, kteří mají kvalitu zápasy rozhodovat. Není to tak, že minutu před koncem půjde všechno na mě. Je nadstavba, že přišel někdo s nálepkou nejlepšího střelce ligy, ale nebude se všechno točit kolem mě.
Co první dva duely ukázaly?
Že soupeři, co mě brání, si nemůžou dovolit moc odstupovat. Pak je totiž víc prostoru pro Vyorala i pro Pavla Houšku. A koše, co dávají, jsou potom jednodušší, tolik se na ně nenadřou. Všechno je o komunikaci. Není problém, že by jeden druhému nerozuměl. Ale pořád se omílá, že jsem přišel a musíme si na sebe zvyknout. Je to pravda.
Děčínský křídelník Lukáš Palyza se soustředí na trestný hod.
Jaký je tedy tým Děčína?
Je hodně založený na fungujícím systému, jsou tady jasně popsaná pravidla, jak se hraje. Trošku více volnosti je v útoku, méně v obraně, kde je to mnohem strukturovanější a jasně dané, kdo kde vypomáhá a co má dělat. V útoku je to volnější, hráč může prodat, co umí.
Jak do toho zapadáte?
Moje role je jednoznačná. Děčín hraje slušně, drží se plus minus tam, kde by chtěl, ale sám avizoval, že mu chybí trošku střelec z dálky. Skórer, který by vzal na sebe těžkou střelu, který by dal dvě trojky po sobě. Ne jednou za pět zápasů, ale pravidelně. Dnes je mančaft o pestrosti. Potřebujete dva rozehrávače, nejlépe aby jeden byl víc skórer, druhý víc řídil tým. Na perimetru musíte mít hráče, co umí vystřelit, další najet, dobře bránit, pomoct pivotům s doskoky. Pod košem je v Děčíně solidní sestava, Pavel Houška má obrovské zkušenosti z Nymburka i nároďáku, doplňují ho mazáci Jakub Houška, Landa, mladý Krakovič. Zajímavý mix, každý má co nabídnout. Kluci jsou typově jiní než já, hráč jako já tady není. Jak říká trenér Budínský, jsem střípek do mozaiky. Výhra o čtyři body nad Svitavami vypadá, že hrajeme deváté desáté místo, já bych chtěl, abychom soupeře z druhé půlky tabulky přehrávali jednodušeji.
Proč jste si vzal číslo 11?
Od mládí mě na dresu provází osmička. V Nymburce nebyla volná, vzal jsem si jedenáctku. Až poslední rok v Nymburce osmičku, moc štěstí mi nepřinesla. Dal jsem jí šanci ještě v Německu, jenže tam to byla houpačka. Když jsem na hřišti sám bílý a čtyři Američané hrají ten svůj streetball a představují si, jak za rok válí v NBA, to jsem mohl mít číslo, jaké jsem chtěl. A říkal jsem si: Konec! Vrátil jsem se do Prostějova a vzal si číslo 23. Můj táta se narodil třiadvacátého a řekl, že by byl rád, kdybych trikot s tímhle číslem aspoň jednou v životě měl, zvlášť když si oblíbil Michaela Jordana. I on nosil 23. Tady ho má Lukáš Bažant, takže zase mám jedenáctku. Vypadá dobře, ne?
Jak jste ukončil kontrakt v Prostějově? Vyplatil jste se?
Ne, ne. Ve smlouvě jsem měl výstupní klauzuli, ale komentovat ji nemůžu. Váže mě mlčenlivost. Prvotně jsem chtěl hrát v cizině v kvalitní lize, a když už v Česku, tak v top mančaftu. Což Děčín je.
