Individuálně se mu daří a patří k nejproduktivnějším hráčům týmu. K úplné spokojenosti mu ale schází lepší výsledky týmu. Fribourg prohrál poslední čtyři duely v domácí lize a naposledy dokonce inkasoval debakl 1:8 v Luganu.
„Takový zápas jsem dlouho nehrál. Po první třetině bylo hotovo,“ říká Červenka o výkonech týmu, který je sedm bodů za hranicí postupu do play-off.
Jak jste zatím herně ve Švýcarsku spokojený?
Nechci ani tak hodnotit sám sebe. Dokud to nepůjde týmu, nemůžu být spokojený. Dvakrát porazíme silný Curych, a pak ztratíme body někde, kde bychom měli vyhrát. To nás sráží dolů. Teď navíc přišel ten debakl.
Jaké byly ve Švýcarsku začátky?
Na změnu prostředí jsem si zvykl rychle. Ono ve Švýcarsku by se líbilo asi každému. V tomhle to bylo hodně jednoduché. Je super, jak je tam všechno hrozně blízko. V podstatě podobné jako v Čechách. Za hodinu je člověk kdekoli a navíc je tam tolik míst k vidění.
Pomohl vám v začátcích krajan Pavel Rosa, který v klubu působí u mládeže?
Je příjemné, když tam je někdo z Čech. Na druhou stranu jsem nějakou pomoc příliš nepotřeboval. Občas mi třeba poradí kam vyrazit, kam zajít na večeři. Ale není to jako v Calgary, kde pro mě začátek byl daleko těžší. Všechno ve Fribourgu kolem klubu je na maximální úrovni. Strávil jsme tam celé léto. To ani jinak nejde. Je tam moc pěkně. Navíc pak přišel ještě Michal Birner, v tomhle si nemůžu na nic stěžovat.
Jak byste ohodnotil úroveň švýcarské ligy?
Je kvalitní. Rychlá, padá hodně branek. Všechno je v hodně vysokém tempu. Každý trénink, zápas, každá porada, všechno musí být na sto procent. V Čechách si člověk může občas ulevit, to tady neexistuje. Hráči v české lize jsou zas v různých situacích chytřejší. Tady v týmu zase není tolik kvalitních Švýcarů, a tak je to hodně doplněné bojovnými Kanaďany a Američany, což někdy trochu ubírá na kreativitě týmu.
Hráči si často pochvalují atmosféru na stadionech. Je nejlepší v Evropě?
Je to různé, ale máme skoro na každý zápas plno. Celkově ve Švýcarsku je o hokej velký zájem. Lidi chodí, atmosféra na některých stadionech je hodně bouřlivá. My máme starší halu, ale zázemí je ve Švýcarsku také na vysoké úrovni.
Začátek sezony byl pro vás hodně specifický. Jak účast na Světovém poháru změnila přípravu a start do sezony?
Ani zas tolik ne. V létě jsem byl ve Fribourgu. Jen mě na Světovém poháru trápily ty bolesti zad, to bylo nepříjemné, nehrál jsem tak, jak bych si představoval.
Řada českých hráčů, která byla na turnaji, po návratu do klubu přišla o angažmá. Co jste na to říkal?
Je to zvláštní, sám jsem se tomu divil. Jako tým jsme tam kromě utkání s Kanadou nehráli špatně. Často jde o specifickou situaci, nejde to asi obecně vztahovat. Ten turnaj byl svátek, který hráč může zažít jednou za kariéru. Podle mě nikdo nemůže litovat, že tam jel. Byl to zážitek na celý život. Přestože jsem tam nehrál, jak jsem si představoval, tak bych neměnil.
Trenér národního týmu Josef Jandač zveřejnil nominaci na Channel One Cup. Vás s Michalem Birnerem vynechal s tím, že vás není třeba zkoušet. Mluvili jste o tom spolu?
Vůbec jsme se nebavili. Já ale reprezentaci nikdy neodmítnu. Pro mě to je čest. Ať je to mistrovství světa nebo tyhle turnaje během sezony.
Jandač dává přednost neozkoušeným hráčům. Co tomu říkáte?
Pro ty kluky je tohle obrovská šance. Když si vzpomenu, jak jsem hrál za Slavii a dostal pozvánku do reprezentace, hned mi to hrozně zvedlo sebevědomí. Vytvořilo to nový pohled na moji hru. Člověk pozná jiný hokej, zkusí se porovnat s nejlepšími hráči v Evropě. Pro vývoj v hokejové kariéře je taková konfrontace hrozně důležitá. Je super, že trenér dává hráčům z extraligy tolik prostoru. Už delší dobu tvrdím, že v Evropě je hokej hrozně vyrovnaný. Ano, NHL je jinde, ale v Evropě rozhodují minimální detaily. V Rusku máte pár týmů, které jsou výkonnostně na vyšší úrovni, ostatní jsou srovnatelné.
Viděl jste utkání českého týmu na Karjale?
Sledoval jsem jen výsledky. Vůbec mě nepřekvapilo, jak kluci hráli. Porazili Švédy i Finy. To jen potvrzuje, že česká liga není vůbec špatná, jak se občas tvrdí. Finančně nemůže jiným ligám konkurovat, ale herně jsou tam kvalitní hráči, kteří si zaslouží šanci v národním týmu.
Po sezoně vám končí kontrakt. Chtěl byste zůstat dál ve Švýcarsku?
Na stole jsou nějaké nabídky už teď. Já se tím ale ještě nechci zabývat. Necháme to na později.
Co je pro vás v současnosti rozhodující: aby rodina byla v prostředí spokojená, nebo co nejlepší finanční zajištění?
Rodina je na prvním místě. Na druhou stranu rodinná atmosféra se hrozně odvíjí od toho, jak se mi daří v práci. Bohužel nemáme výsledky, jaké bychom si představovali. To hraje velkou roli. Ten tým není špatný, bohužel nepřicházejí body od všech hráčů, a to nás brzdí. Jsme snad sedm bodů za play-off a s tím rozhodně nemůžu být spokojen. Na začátku každé sezony mám vždycky ty nejvyšší ambice. Chci vyhrát titul, s ničím jiným do toho nemůžu jít. Ať už jsem byl kdekoliv, tak jsme vždycky bojovali v play-off. To je hlavní cíl. Nemůžu být tedy maximálně spokojený. Rozhodnutí, kde budu pokračovat, nechávám na později. Teď je pro mě hlavní, abychom se zvedli.
Vrátil byste se ještě do Ruska? Život tam se asi se Švýcarskem nedá srovnávat, viďte?
To opravdu nejde. V hodně ohledech je to jiné. Ale třeba v Omsku jsme byl spokojený. Nemohl jsem si na nic stěžovat. Líbilo se mi tam. Tady je ale všechno blízko. Toho cestování je daleko méně. I když kvůli účasti v Champions League to není zas tak výrazný rozdíl a člověk nemůže říct, že by se pořád válel doma.
