Melbourne. Leden 2015. Na první grandslam sezony přiletěly Kvitová a Plíšková po vzájemném souboji ve finále v Sydney, v němž zkušenější z krajanek vyhrála po napínavé řeži 7:6, 7:6.
David Kotyza, trenér Kvitové, pod žhnoucím australským sluncem s obdivem mluvil o pádném servisu i dalších výtečných úderech poražené Plíškové, jejíž kouč Jiří Vaněk zase opěvoval vítězku.
„Kája musí hrát jako Petra, co nejvíc tlačit soupeřku, chodit si pro svoje body,“ říkal. „Na finále Fed Cupu (2014) s Petrou trénovala, viděla, jak se připravuje na zápasy. Na profesionálním přístupu ještě musí máknout.“
V následujících dvou sezonách pomohl Plíškové do Top 10, do finále US Open a na Turnaj mistryň. A nyní se vrhá do nového dobrodružství. Do angažmá se slečnou, kterou Plíškové předhazoval jako vzor.
„Petry jsem si poprvé všiml na olympiádě v Pekingu, kde hrála čtyřhru,“ vybavuje si Vaněk srpen 2008, kdy v Číně ještě sám reprezentoval Česko. „Od té doby ji vnímám, v poslední době jsem ji sledoval hlavně jako rivalku pro Karolínu.“
Poté, co si spolu plácli, se leccos mění. Startuje poznávací období, rozvíjí se nový vztah. „Pracovat s hráčkou je něco jiného než ji jen vídat na turnajích. Ale ona je podobný typ jako Karolína. Když najde svoji herní pohodu, cítí se dobře a věří si, tak je schopná porazit kohokoliv na světě.“
Kvitová na podzim po triumfech na dvou velkých podnicích v Číně prohlásila, že ji láká výstup na pozici světové jedničky. S Vaňkem zatím do plánu zařadili o něco opatrnější cíle. „Bavili jsme se o tom, že by se měla co nejdřív vrátit do desítky a kvalifikovat se na Turnaj mistryň,“ řekl Vaněk.
V současnosti je Kvitová jedenáctá. Ovšem se znovunalezenou chutí do tenisu může mířit o dost výš. Vaněk dovede hráčce poradit, ale zároveň ji též povzbudit a uklidnit. Působí pozitivně. I proto by dvojnásobnou wimbledonskou šampionku mohl popostrčit k dalším titulům.
Petra Kvitová
„Když se člověk dostane Petře do hlavy a nasměruje ji tak, aby šla na každý zápas s tím, že si věří a vyhraje, tak výsledky přijdou. Jakmile bude vyladěná a bude hrát svou hru, nemusí koukat, kdo proti ní stojí.“
Vaněk nehodlá opravovat útočný styl Kvitové. Vidí úžasný potenciál v její palbě, které takřka žádná ze sokyň neodolá. Jen ji slečna z Fulneku musí spustit.
„Vždycky bude víc riskovat než ostatní. Jde o to, aby riziko bylo vždycky trochu víc v plusu než minusu,“ tvrdí Vaněk. „Neobjede všechny turnaje jako letos Kerberová, která v životní sezoně skoro všude hrála semifinále nebo finále. Petře to třeba ustřelí na dvou třech velkých akcích za rok, což jí bohatě stačí, aby se držela na předních příčkách.“
Když slyší o vlnách, propadech a vzestupech, jimiž je jeho nová zaměstnavatelka proslulá, Vaněk lehce zvedne obočí: „Pozor, pětkrát za sebou postoupila na Masters, několik let se držela v Top 10. Pohyb mezi druhým a osmým místem na světě my trenéři a tenisti nebereme jako výkyvy, tak to možná vidí amatérští diváci.“
Své první zásadní trenérské angažmá zvládl Vaněk znamenitě. Vytáhl nadějnou tenistku do úplné špičky. Teď ho čeká asi ještě těžší úkol. Kvitovou motivuje příležitost posedět si na trůnu a přidat ke dvěma wimbledonským talířům pár dalších vzácných trofejí. A aby se její přání mohla splnit, najala si Jiřího Vaňka.
