„A v sestavě Brna je pořád asi šest kluků, ke kterým mám blízko a klidně se s nimi můžu potkat po sezoně,“ vyprávěl Jugas, jenž spolehlivým výkonem v obraně pomohl Zlínu proti Brnu k výhře 2:1.
Neměli vaši útočníci rozhodnout zápas dříve?
Vuky (záložník Vukadinovič) zařídil dva góly, ale je potřeba jej prosit, aby bránil. Moc se mu nechce. (směje se) Ale všichni hráli dobře.
Na konci jste si ale koledovali o to, abyste výhru ztratili, že?
Byl to těžký zápas. Mohli jsme přidat třetí gól a bylo by po zápase. Ale místo toho snížilo Brno na 2:1, pak přišlo drama. Byla to taková naše klasika.
Škodovu gólovou střelu jste málem zachytil.
Věřil jsem, že to zvládnu, ale míč se roztočil, už s ním nešlo nic dělat.
Co jste pak u rozhodčího i za cenu žluté karty reklamoval?
Chtěl jsem se ho zeptat, jestli to nebyl ofsajd. Prostě jsem klasicky vybouchl. Je mi čtyřiadvacet let, už bych si na to měl dát pozor. Pak jsem se za to rozhodčímu omlouval.
Jak se vám hrálo proti brněnskému Řezníčkovi. Schytal jste údery loktem?
Tentokrát to bylo docela férové, znám ho i v horší formě. Samozřejmě emoce patří ke sportu, ale co se stane na hřišti, to tam i zůstane.
V posledních zápasech se Zlínu herně tolik nevedlo. Bylo to tentokrát lepší?
Rozhodně. Sice jsme se prvních dvacet minut hledali, což se u nás taky opakuje, ale pak jsme naštěstí dali gól. A druhý poločas už patřil spíš nám. Brno mělo jen gól a nějakou střelu.
