„V žádném případě,“ odpověděla devětačtyřicetiletá Birgitta Jónsdóttir, zakladatelka islandské Pirátské strany na otázku, zda si dříve dokázala představit, že by její strana založená teprve před čtyřmi roky mohla vyhrát parlamentní volby.
Ale tuto sobotu se to může stát. V průzkumech na Islandu totiž strana vede – preferuje ji více než pětina Islanďanů. Pokud tyto hlasy dostane i ve víkendových volbách, může za sebou nechat všechny ostatní strany – a rozhodovat o vládní koalici.
Fenomén Pirátských stran je přitom starý teprve deset let – první z nich vznikla v roce 2006 ve Švédsku. Prvotním impulzem se stal boj o svobodu sdílení informací, hudby, filmů, knih a podobně na internetu. Ze Švédska se Pirátské strany rozšířily prakticky do celého světa včetně Česka (zde při posledních parlamentních volbách získali piráti přes 2,5 % hlasů).
Dvě rány establishmentu
Ale čím to je, že právě na Islandu se Pirátská strana poprvé na světě dostala do nejvyšších pater politiky? Země v mnoha ohledech vypadá pro klíčení „revoluce“ jako nehostinná. Chlubí se mimo jiné tím, že zde v roce 930 zasedl první parlament světa, a je považována za jednu z nejklidnějších zemí.
Právě Island však zasáhl velmi silně odpor proti stávajícím politickým pořádkům, jinými slovy hnutí proti establishmentu. První velkou ranou se stala po roce 2008 globální finanční krize, která vedla k pádu islandských bank. Lidé tehdy poprvé vyšli do ulic.
A druhou ranou ustáleným politickým pořádkům se stalo letos na jaře zveřejnění takzvaných Panamských dokumentů. Z nich vyplývalo, že si výhod daňových rájů užívala i rodina islandského premiéra.
Pirátské strany
|
Premiér odstoupil, pachuť z dosavadního vládnutí to však nerozptýlilo. „Nedůvěra v politický systém, která byla dlouho utlumená, nyní explodovala. A na této vlně nyní plují piráti,“ řekla listu The Washington Post Ragnheithur Kristjánsdóttir, profesorka historie na Islandské univerzitě. „Už jsme tu měli několik nových stran, které zmizely neznámo kam. Ale tohle je podle všeho jiný případ,“ dodala.
Změna, to je oč tu běží
Islandská Pirátská strana přitom není v zemi jediná nová, která se nyní hlásí o místo na politickém slunci. Je jen v čele.
„Ti, kdo tu nežijí, mohou považovat vládu vedenou piráty za vtip. Jenže voliči si nyní často myslí, že lepší je takovýto vtip než to, co tu máme nyní,“ soudí Benedikt Jóhannesson, podnikatel, který stojí v čele Viöreisn, další nové strany, která míří do parlamentu. Na rozdíl od radikálnějších pirátů je tato strana plná technokratů a podnikatelů. „Piráti mají s námi přinejmenším jedno společné – snahu o zásadní změnu,“ řekl k tomu.
Největším soupeřem nových stran je ze zavedených politických uskupení středopravá Strana nezávislosti. Vládla zemi nejdéle v moderní historii. Těžce ji však poškodila její role při bankrotu země po roce 2008.
„Nedůvěra v tradiční politiku je tu nyní velká,“ připouští jeden z hlavních činitelů strany Birgir Ármannsson. Ale volba pirátů je podle něj velké riziko. „Víme, proti čemu ta strana je. Ale zjistit, pro co je, je nesmírně těžké,“ argumentuje.
Piráti se brání tím, že jejich cílem není o všem rozhodovat. „Nejsme tu proto, abychom tvrdě uplatnili svoji moc. Jsme tu, abychom ji lépe rozdělili mezi lidi,“ tvrdí Asta Guthrún Helgadóttir, poslankyně za piráty.
