Svléknout z člověka mikinu, kalhoty i boty, podat televizní ovladač, telefon nebo přinést noviny, rozsvítit, otevřít a zavřít dveře. Dvouapůlletý hnědý labrador Oskar tohle všechno hravě zvládne.
Právě totiž prochází výcvikem na asistenčního psa a za několik měsíců se stane parťákem pětiletého Tomáše, který je upoutaný na invalidní vozík.
Lidé ze spolku Šťastný pes – Handicap se svými dvěma svěřenci.
„Běžně výcvik probíhá od štěněte, kdy se již v průběhu ‚předvýchovy‘ zjišťuje, zda bude vhodný k dalšímu speciálnímu výcviku. Oskar je výjimkou,“ říká Jaroslava Polacseková ze spolku Šťastný pes – Handicap.
„Získali jsme ho na jaře od předchozích majitelů. Předtím byl uvázaný u boudy a jeho jedinou činností bylo prohánění koček na zahradě,“ dodává.
Za několik týdnů Oskara čekají asistenční a canisterapeutické zkoušky. Pokud obstojí, získá osvědčení a poputuje do nové rodiny.
Psychická opora pro handicapované
Asistenční a canisterapeutičtí psi jsou i velkou psychickou podporou pro handicapované. Tito psi pomáhají rozvíjet jemnou i hrubou motoriku, dokážou přivolat pomoc při záchvatu, upadnutí nebo jiném problému člověka.
Kadaňský spolek funguje necelý rok, úspěšně vychoval jednoho asistenčního psa, který již pomáhá rodině. Další čtyři psi včetně Oskara má nyní na starosti čtveřice zkušených kynoložek.
„Délka výcviku je osm měsíců až rok a je uzpůsobena konkrétním potřebám klienta. Nejlépe se na výcvik hodí labrador nebo zlatý retriever.
Jsou učenliví a baví je pracovat, nikdy nejsou agresivní,“ vysvětluje trenérka Hana Kaufmanová s tím, že asistenční pes je dalšíma rukama handicapovaných.
Další dva několikaměsíční psi jsou v ‚předvýchově‘, kde se učí základním povelům poslušnosti, hygieně, jezdit hromadnou dopravou či autem.
Zvykání psů na různá prostředí
V jednom roce musí projít sérií veterinárních vyšetření, a pokud jsou zdraví, pokračuje se ve speciálním výcviku. Aby si psi zvykli na různá prostředí, vyrážejí s nimi trenéři do škol, nemocnic či do domova pro seniory.
„Rádi jsme poskytli spolku prostředí a podmínky, ve kterých budou psi v následujících letech pracovat. Mám na mysli péči o vozíčkáře či méně pohyblivé lidi,“ říká ředitelka kadaňského Domova pro seniory Lenka Raadová.
Roční výcvik jednoho psa stojí kolem 190 tisíc korun, pokud trvá déle, náklady jsou vyšší. Částka zahrnuje veškeré náklady spojené s chovem a výcvikem psa včetně mzdy trenéra.
Všechny náklady hradí spolek. Na rozdíl od vodicích psů, kteří jsou uznanou kompenzační pomůckou, která je hrazena ze státních prostředků.
„Výcvik asistenčních, canisterapeutických nebo signálních psů hradí organizace, které výcvik zajišťují. Pomáhají nám nadace, firmy a dárci. Někdy musíme sáhnout i do našich osobních rezerv,“ poznamenává Polacseková.
