Hučení čtveřice agregátů přistavených před budovou staré radnice se neslo celým areálem Dřevěného městečka. Do poschoďové roubené stavby obalené ze všech stran speciální plastovou fólií vháněly stroje hliníkovými rourami horký vzduch. Ten se vlnil i nad šindelovou střechou.
U budovy z roku 1770 se zastavovali návštěvníci rožnovského skanzenu a snažili se přijít na to, proč radnice díky zkroucenému potrubí připomíná slavné pařížské Centre Pompidou.
Mohla za to snaha Valašského muzea v přírodě vyhnat z historické stavby dřevokazný hmyz . Používali k tomu unikátní metodu - termosanaci.
„Zkoušíme ji poprvé a je symbolické, že na vůbec prvním objektu, který se v muzeu objevil,“ připomněl ředitel skanzenu Jindřich Ondruš. Zrovna radnice se totiž v roce 1925 stala základem tehdy vznikajícího muzea.
Uvnitř je kolem 80 stupňů
Je to právě ohřátý vzduch, který má červotoče a další hmyz rozežírající trámy, roubení a krovy radnice definitivně zahubit. Přímo u agregátů měl přes 100 stupňů Celsia, uvnitř budovy je kolem 80. Dovnitř tak logicky nikdo nemohl.
„Uprostřed dřevěných částí potřebujeme aspoň po dobu jedné hodiny udržet teplotu na 55 stupních. To zajistí, že vajíčka, kukly, larvy i dospělí dřevokazného hmyzu zahynou,“ přiblížila Andrea Nasswettrová z ostravské společnosti Thermo Sanace, která práce zajišťovala.
Kvůli ochraně cenných omítek a elektroinstalace uvnitř radnice musela firma postupovat co nejšetrněji. Zároveň mimořádně využila termoizolační fólii, která udržovala potřebné teploty roubení v interiéru budovy i zvenčí. Plastové opláštění radnice ukotvené na lešení zajišťovalo, že se horký vzduch dostane úplně všude.
Po celé budově firma rozmístila termočlánky, které měřily na jednotlivých místech teplotu a informace o ní posílaly přes sběrnice do počítače. U něj před budovou seděl technik Hynek Kundera a teplotu sledoval na grafech i v tabulkách.
„Okamžitě víme, co se vevnitř děje, a operativně na to reagujeme. Pokud teploty nedosahují požadovaných hodnot, můžeme vypnout agregáty, přemístit potrubí, případně upravit teplotu vháněného vzduchu,“ vysvětlil Kundera.
Lidé se dovnitř znovu podívají až za měsíc
Práce na ošetření zabraly většinu týdne, přestože venkovní teploty kolem 15 stupňů termosanaci příliš nepřály. „Čím je tepleji, tím se budova prohřeje rychleji a naopak,“ objasnil Kundera, který měl k dispozici i termokameru. Přes ni sledoval případné úniky tepla, což mu pomohlo především v podkroví.
V horní části radnice už totiž nemohli využít fólii. Otvory, kudy by ohřátý vzduch unikal, proto ucpali ovčí vlnou. Odborné zásahy vyvrcholil postřikem budovy insekticidním přípravkem, který má zabránit tomu, aby se hmyz znovu vrátil.
Muzeum dřevěné prvky radnice v minulosti chemicky ošetřovalo už několikrát. Červotoči a tesaříci se ale do budovy pokaždé vrátili.
„Termosanace se tedy jevila jako jediné použitelné řešení. Udělali jsme maximum pro to, aby nám radnice zůstala zachována co nejdéle,“ poukázal Ondruš.
Po úpravách, které přišly na půl milionu korun, se do radnice z depozitářů vrátí veškerý mobiliář. Návštěvníci se do ní znovu podívají zhruba v polovině října. Pokud se termosanace osvědčí, muzeum by ji rádo využilo i na dalších objektech napadených dřevokazným hmyzem. Už příští rok by mohla přijít na řadu chalupa z Prlova v areálu Valašské dědiny.
