Výhled z Bechyňské duhy, jak se přezdívá železobetonovému mostu, nabízí panorama města na Táborsku i řeky Lužnice. Její břehy pokrývá hustá vegetace a jen těžko se odtud dá hledat místo, kde Rybův dům stál. Ale stačí sjet k místní loděnici a vydat se po cestě zhruba 300 metrů podél břehu.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
V těchto místech se Vlasta Burian vrhal do řeky, kde zachraňoval lidské životy. Celkem 99krát skočil za těmi, kteří chtěli ukončit svůj život, nebo zkrátka jen neopatrností spadli do vody.
Ve snímku Ryba na suchu mu ale idylický život nedaleko smyšleného města Besina narušila plánovaná regulace řeky, kterou řídí nápadník jeho jediné dcery. Ryba se tak musí vypořádat hned s několika strastmi. Nakonec se však se změnou smíří a na poslední chvíli se počet jím zachráněných zastaví na čísle sto.
Plovárna byla u řeky do roku 1971
Po pár minutách chůze po břehu řeky se naskýtá pohled na palouk, který pokrývá vysoká tráva. „Chata tady stála jen kvůli filmu. Její kopie byla v Praze, kde se také natáčelo. Dnes to tady samozřejmě vypadá úplně jinak,“ vypráví Jaroslav Matějka, bývalý starosta Bechyně a současný ředitel základní školy.
Dům, ve kterém žil Ryba se svou dcerou, byl pouhou maketou. Hned vedle něj ale stála plovárna, místo hojně navštěvované místními. „Postavena byla někdy během války a stála tady až do roku 1971. Můj otec tam dělal správce. Když jí zavřeli, hodně mě to mrzelo,“ vypráví Matějka.
Příběh se nezakládá na skutečných událostech. I přesto si ale řeka Lužnice v těchto místech několik životů vyžádala. Někteří se utopili, ale hlavně proto, že lidé skákali z již zmíněného 50 metrů vysokého mostu. „Tradovalo se také to, že z něj někdo skočil, ale přežil, tak se šel domů oběsit,“ líčí Matějka a ukazuje na dominantu krajiny.
Stavba trvala od roku 1926 do roku 1928. Pracovalo zde 400 dělníků. Dřevo pocházelo z okolí a písek z řeky. Do jeho vybudování působil na řece Rybův kolega. Lidé totiž museli využívat služeb převozníka.
U Pichlů mají fotku s Burianem
Snímek natočil v roce 1942 režisér Vladimír Slavínský na motivy divadelní hry Karla Konstantina. V Bechyni už proto není příliš obyvatel, kteří by si na filmaře pamatovali.
Jako malé dítě si v něm zahrála nyní sedmasedmdesátiletá Marie Fárníková. „Tehdy mi byly tři roky. Dědeček mi říkal, že jsme tam dělali komparz, ale já si z toho samozřejmě nic nepamatuji. Když filmaři potřebovali, tak byli obyvatelé města ochotní a šli. Byla to velká událost, když zde hrála taková hvězda jako Vlasta Burian,“ líčí usměvavá dáma. „Mně osobně se ten film příliš nelíbí. Řekla bych, že patřil k jeho slabším,“ dodává.
Tajemník městského úřadu František Stach ukazuje fotografii, na které si Vlasta Burian hraje se psem na místním náměstí. „Lidé vědí o tom, že se zde film natáčel. Ti, s kterými jsem mluvil, si spojují své vzpomínky s tím, co viděli ve filmu,“ vysvětluje Stach.
Fotografie působí idylicky stejně jako scény z filmu, který měl premiéru 11. září 1942 v pražských kinech Lucerna a Alfa. Hned o 43 dnů později byla v Mauthausenu nacisty popravena jedna z hereček Anna Letenská, která si ve snímku zahrála drobnou roli paní Kučerové. Jedna z nejkladněji hodnocených hereček své doby účinkovala v několika filmech jako Valentin Dobrotivý nebo Přijdu hned a působila také ve Vinohradském nebo Osvobozeném divadle.
Film Ryba na suchu ale neznají jen starší obyvatelé města. „Ten název mi něco říká. Můžete se jít podívat dovnitř, na zdi je fotografie Vlasty Buriana,“ usmívá se servírka restaurace U Pichlů na náměstí T. G. Masaryka.
Právě na náměstí se natáčelo nejvíce městských scén. Jednu ze zdí skutečně zdobí fotografie z filmu, kde starý Ryba vychází právě z této hospody.
