V lomu není slyšet vlastního slova. Sochaři, účastníci letošního slavného hořického sympozia, opracovávají pískovcové bloky elektrickými bruskami a kladivy, ale i postaru dláty. Každému z pěti umělců pomáhá jeden asistent.
Volodymyr Kochmar zajede pilou do pískovce a na několik vteřin zmizí v mraku jemného prachu.
„Mým cílem je vytvořit statickou a současně dynamickou plastiku. Inspirací mi jsou starověké egyptské sochy. Je z nich cítit vnitřní dynamika a zároveň vnější klidná statika,“ říká šestačtyřicetiletý profesionální umělec a vysokoškolský pedagog, který je od roku 2000 členem Národního svazu umělců Ukrajiny.
„Za tři čtyři dny bych mohl být hotov,“ pokračuje Volodymyr Kochmar, rodák z východoukrajinského Charkova, kde už dva roky lidé žijí pod tlakem ukrajinsko-ruského konfliktu. „Člověk si postupně na válku s Ruskem zvyká, nic jiného mu nezbývá. Život musí jít dál. Válka je zkáza všeho a umění je pro mě duševní očistou,“ podotýká.
Na letošní 29. ročník přijelo pět umělců, Ukrajinec, Japonec, Ind a dva Češi. Odborná porota je vybrala ze 133 zájemců z 37 zemí. Mají naprostou volnost, nejsou svázáni žádnými danými tématy.
„Svá díla tady kromě Volodymyra zanechají Ind Čander Parkaš, Japonec Takaši Kondo a Češi Michal Novotný a Martina Hozová,“ připomíná jeden z organizátorů Jan Pospíšil.
Největší sochu tvoří Čander Parkaš. Jde o dva pylony vzdálené od sebe tři metry, které spojí jakýsi překlad ve výšce asi 2,5 metru. Na něm budou zvony.
„Chci vytvořit památník kravám, které jsou v Indii, jak je známo, posvátnými zvířaty. Je to samozřejmě abstraktní dílo, má jednoduchou formu. Součástí budou kravské zvonce a ve větru by se měly rozeznít. Socha bude vydávat zvuk. Má evokovat pohybující se stádo krav,“ říká Čander Parkaš.
Prostor pro fantazii
Z největší dálky přicestoval Takaši Kondo, který proměňuje svůj pískovec v část obřího hada. „Neznamená to, že mám rád hady. Žádná symbolika v tom není. Je to jednoduchý koncept, ale pro mě velmi důležitý,“ usmívá se dvaapadesátiletý Japonec, který se sochařině věnuje od dvaceti.
„Tohle dílo znamená, že když vidíme strom, víme, že má pod zemí skryté kořeny. Stejné je to i s torzem hadího těla. Lidé si budou moci vytvořit představu celého těla. Dávám tím prostor pro divákovu fantazii a umožňuji tak spolupráci na vytváření sochy,“ dodává Takaši Kondo.
Sochaři po dvou letech opět obsadili lom U Svatého Josefa v Hořicích na Jičínsku.
Ind Čander Parkaš v lomu U Svatého Josefa v Hořicích na Jičínsku.
Tropická vedra, která dusila kraj, se v kamenolomu U Svatého Josefa snáší lépe než jinde. Lom, kde koncem 60. let skončil provoz, obklopují lesy. Sochaři si nemohou vynachválit poklidnou atmosféru lomu, který se jim na měsíc změnil v ateliér. „Navštěvuju po světě různá sympozia, ale tohle je absolutně nejlepší. Je tu skvělá atmosféra, lidé a v neposlední řadě materiál,“ libuje si Čander Parkaš.
Pískovec z Dubence či Ostroměře
Letos mají na výběr ze dvou druhů pískovce, jeden je z lomu v nedaleké Ostroměři a druhý z Dubence.
„Ten od Hořic je pro sochařinu vhodný, je měkký a za měsíc lze sochu v pohodě zvládnout. Jeho nedostatkem však je, že dříve podléhá zkáze,“ říká Pospíšil.
Sochaři se mohou hořického sympozia účastnit vícekrát, ale má to háček. „Vytvořilo se pravidlo, že se znovu mohou účastnit až po čtyřiceti letech. Důvodem je velký zájem,“ upozorňuje Pospíšil.
Sympozium má tradici sahající do roku 1966. Sochaři od té doby zanechali v Hořicích přes 130 plastik. Je třetí největší akcí svého druhu na světě. Sochaři tu mají velmi dobré zázemí, neboť ve městě od roku 1884 působí jediná sochařská a kamenická škola v Česku.
Devětadvacátý ročník vyvrcholí 31. července vernisáží děl z hořického lomu na Nábřeží sochařů v centru Hradce Králové. Později je odvezou zpět do Hořic, kde najdou místo v přírodní galerii na vrchu Gothard.
Rozpočet akce je přibližně 1,2 milionu korun. Nejvíce přispívá město Hradec Králové, které letos dalo 700 tisíc korun, Královéhradecký kraj 260 tisíc korun a Hořice 200 tisíc. Zbytek jde od soukromých sponzorů. Od roku 2012 má sympozium formu bienále a koná se vždy v sudém roce. Důvodem byly potíže se sháněním financí na každoroční zajištění akce.
