Tak krátký ten seznam je: Jiří Zídek, Jiří Welsch, Jan Veselý - a nyní Tomáš Satoranský. Už jen formality chybějí k tomu, aby se ústní dohoda s Washington Wizards převedla i na papír. Jen tři Češi před ním dostali šanci nahlédnout tam, kde se hraje nejlepší basketbal na světě, zkusit si show jménem NBA.
A nikdo ze zmíněného tria vyloženě neprorazil. Změní se to?
To nikdo netuší, přesto je krok Tomáše Satoranského správný, protože je kurážný. Čeká jej doslova nejistá sezona. Ve specifickém světě zámořského basketbalu jej může limitovat už plat; byť jsou 3 miliony dolarů na rok pro většinu obyvatel této planety královskou a nikdy nedosažitelnou sumou, v NBA „létají“ daleko větší cifry a leckdy platí, že kdo víc bere, ten i víc hraje.
Satoranskému je 24 let a teoreticky jde do velmi těžkého prostředí, Washington Wizards mají hvězdného rozehrávače Johna Walla. Na druhou stranu již není pravda, že by evropský pas byl v NBA sám o sobě negativem, v tom se liga hodně změnila.
A nejen v tom. „Nemohu mluvit za něj, ale myslím, že Tomáš ještě neodejde. Je v příliš dobré pozici,“ soudil na startu přípravy národního týmu před několika týdny kapitán Jiří Welsch. „Barcelona je skvělá organizace, tým i město. Od doby, co jsem byl draftovaný já, šel evropský basket tak nahoru, že hráči už nemají tolik důvodů do zámoří odcházet. Naopak už se i vrací.“
Tomáš Satoranský se loučí s Evropou, basketbal bude hrát za Washington.
Jenže Welschova unikátní zkušenost jej donutila k tomu, aby obratem doplnil to, co je možná ještě důležitější.
Co? „Že každý malý kluk vyrůstá se snem jít do NBA. A když je na dosah, je těžké tenhle sen neuchopit. NBA je velké lákadlo pro všechny hráče,“ dodal Welsch.
Ano, na Satoranského čekají v mnoha ohledech krušné chvíle. Zvyknout si nejen na novou zemi a nový životní styl, ale především na nové chápání basketbalu. Přenést se přes duely, v nichž bude pozorovat spíše dění v nablýskaných arénách, neb dostane jen pár minut prostoru. Rvát se v ještě mnohem větší konkurenci než dosud.
A už rozhodnutí samotné bylo obtížné: měl na něj pár hodin, navíc ve chvíli, kdy se dávno chtěl soustředit na start boje o olympiádu, nikoli na zcela kruciální verdikt ohledně své budoucnosti.
Proto má jeho krok moje sympatie. Představa, že k nejkrásnějším místům vedou pohodlné cesty, je iluzorní. Krok do nejistoty může skončit úmorným vysedáváním na lavičce, ale také splněným snem.
A člověk nikdy neví: zatímco Jan Veselý mířil do NBA jako šestka draftu a muž, kterého si zámoří zapamatovalo kvůli impulzivnímu polibku s tehdejší přítelkyní na draftu, loučil se bez potlesku (a nyní se může vrátit za výrazně lepších podmínek a potkávat se s kamarádem z reprezentace).
Satoranského příchod je v tomto směru nenápadnější, ale zároveň na něj Washington ukázal ve chvíli, kdy je už v jistém slova smyslu zkušeným hráčem a osvědčil se jako jeden z tahounů Barcelony. I to dává naději, že v NBA jako basketbalista nenápadný být nemusí.
