Než ušel dvě stě metrů na terasu pro hráče a média, trvalo mu to skoro deset minut. Na každém druhém kroku zastavil, aby se vyfotil s některým z nadšených hochů.
Se žádostí o interview s Čechem po porážce jeho kamaráda Radka Štěpánka od Australana Nicka Kyrgiose přichvátali další novináři. Odpovídal, v ruce za zády držel plastovou lahev s colou bez cukru. Tak vypadá londýnská „čechomanie“ zblízka. „Jen se schováme do stínu, jo?“ požádal české reportéry. „Já vám říkal, že to nepůjde jen tak.“
Jak se vám líbil Štěpánkův mač?
Líbil. Jenom nedopadl, jak by si Radek přál. Přitom je vidět, že má výbornou formu a hraje velice dobře. Jenže grandslamové losy mu v poslední době nic nedarují. Vyfasuje špičkové hráče obrovské kvality. Dneska hrál výborně, ale Kyrgios pod tlakem vždycky zahrál neuvěřitelný úder nebo si pomohl esem.
Je pro vás důležité, že se Radek na dvorci baví a hraje pestře?
Je. A projevuje se to na podpoře diváků. Předvádí show. Lidi oceňují, že dává tenisu vše po tak dlouhou dobu. I proto jich byl plný kurt.
Odpočinete si, když sportovní partii sledujete z hlediště?
Jako relax to nevnímám, protože Radkovi držím palce. Musím přiznat, že bývám nervózní.
Je pravda, že jste kvůli Štěpánkovu vstupu do Wimbledonu odložil nástup na dovolenou?
Ano. O dva dny. Jsem rád, že jsem ho mohl podpořit.
V nedělním tréninku jste mu pomáhal jako sběrač. Jaké to bylo?
Mě to bavilo. Radek hrál s Lukášem Rosolem naplno, já poprvé stál na kurtu hned vedle hráče a viděl zblízka kvalitu úderů i pohybu.
V Londýně žijete léta. Jak často se dostanete na Wimbledon?
V průběhu turnaje jsem tu poprvé, protože touhle dobou většinou bývám na dovolené. Ale byl jsem se tu podívat na olympiádě.
Při tréninku Petr Čech pomáhal tenisovému kamarádovi jako podavač míčků.
Působí na vás proslulé kouzlo Wimbledonu?
Myslím, že jo. Fascinuje mě obrovský zájem fanoušků a dokonalá organizace. Turnaj si uchovává tradici, funguje se stejnými lidmi na stejném místě. Všechno klape.
Inspiruje vás vidět sedmatřicetiletého Štěpánka, jak se stále potýká se světovou špičkou?
Je to obdivuhodné. Kdyby měl trošku štěstí na los tady nebo v Paříži, kde narazil na Murrayho – mohl klidně dojít docela daleko.
Jak moc vás zajímá tenis v průběhu sezony?
Dívám se na Radkovy zápasy nebo alespoň sleduju jeho výsledky. Jen záleží na tom, v které části světa zrovna je. Když třeba vyrazí na americké turnaje, mám to složitější.
Jdete si sám někdy pinknout?
Chodil jsem často, ale od předloňské operace ramena jsem nehrál. Nechci ho zbytečně zatěžovat.
Sledujete ještě Euro? Co říkáte na čarovný islandský příběh?
Je krásný. Dařilo se jim už v kvalifikaci. Je to pohádka, která pokračuje. Kdyby prohráli všechny zápasy a jeli domů, nikdo jim nic nevyčte. To se pak snáz hraje, když nemáte co ztratit.
Vnímáte zklamání Angličanů?
Brzo vedli, což si přáli, ale za minutu si nechali dát gól po dlouhém autu. Tam se zápas zlomil. Po druhé islandské brance ležel na Anglii obrovský tlak. Nedokázala si v něm vytvořit dost šancí na obrat.
Překvapilo vás, že reprezentační kouč Pavel Vrba zvažuje nabídku z Machačkaly?
Máme u nás doma zvyk, že každý trenér národního týmu je špatný a zaslouží jen kritiku. Bylo to stejné za trenéra Bílka, který s námi zvládl složitou kvalifikaci a došel do čtvrtfinále Eura. Nikdo to neocenil. Jak se ukazuje, Pavel Vrba má v zahraničí výborné jméno. Jestli angažmá přijme, nebo ne, záleží jen na něm.
Dozrálo vaše rozhodnutí, zda budete pokračovat v reprezentaci?
Ne, ještě si nechám nějaký čas na rozmyšlenou.
