Na Marathon des Sables jste se těšil jako na velký zážitek. Splnil vaše očekávání?
Po všech stránkách ho spíše překonal. Vedro a sucho bylo snad horší než v sauně. Písek byl o hodně hlubší, duny vyšší, batoh těžší než při tréninku... Nikdy jsem si nemyslel, že 12 litrů vody na den mi nebude stačit... Bylo to doslova peklo, ale jsem rád, že jsem měl možnost jím projít.
Jste spokojený s umístěním?
Po první etapě, která se běžela z větší části v písečných dunách, jsem doběhl na 32. místě na pokraji svých sil. Všechny písečné úseky pro mě znamenaly velkou ztrátu proti výrazně lehčím soupeřům z top 50. Tam, kde jsem se já začal beznadějně bořit, oni ještě stále byli schopni lehkého běhu. To byl asi můj největší handicap. Ve druhé etapě, která byla už běhavější s pevnějším podkladem, jsem neměl problém se pohybovat kolem 10. příčky a celkově jsem se posunul do top 20. Nicméně v dalších etapách se situace opakovala, a kdykoli jsme naběhli do písku, začal jsem beznadějně ztrácet. Nakonec mi první dvacítka těsně unikla, ale i tak jsem s výsledkem spokojený. Výborně zaběhl i můj spolubydlící Daniel Palko, který 132. místem výrazně vylepšil nejlepší slovenské umístění na tomto závodu.
Stačily vám omezené příděly vody?
Bohužel ne. Před závodem jsem si myslel, že to musí stačit, ale klimatické podmínky byly opravdu extrémní - až 50 stupňů vedra, minimální vlhkost vzduchu, silný vítr. V každé etapě se má celková dehydratace stupňovala a poslední dva dny jsem na tom byl už hodně špatně. Všichni běžci dostávají stejný příděl vody na den, a zatímco těm drobnějším to stačí, pro mne to bylo bohužel málo. Další vodu lze dostat jen s časovou penalizací a při třetí lahvi bych byl ze závodu diskvalifikován, takže je to pro větší běžce dost neřešitelný problém.
O kolik kilogramů jste během závodu zhubl?
Doma ani v Maroku jsem se před odletem ani po příletu nevážil, ale něco jsem na trati určitě nechal. Mé tělo je na to ale dobře trénované a po několika dnech volna už jsem zpět na své běžné váze.
Kdy vám bylo nejhůře?
Kdykoli jsme vběhli do pasáže s hlubším pískem a ke konci etap, kdy se začala stupňovat dehydratace. Občas jsem měl pocit, že to na nejbližší kontrolu, kde jsme vždy dostali další lahev vody, nemůžu doběhnout. Nakonec se to naštěstí vždy podařilo.
Ocitl jste se v nějaké nebezpečné situaci?
To asi ne. Všichni jsme byli sledovaní přes GPS, za mnou běželo dalších více než tisíc běžců, takže kdyby nastal vážný problém, pomoc by byla na cestě rychle. Závod sleduje několik desítek doktorů rozesetých po trati v terénních džípech. K dispozici byly tři vrtulníky.
Zopakujete si někdy tento závod?
Určitě ne. Zhubnout 20 kilogramů na úroveň špičky v tomto závodě je samozřejmě nereálné a bojovat znovu o podobné umístění na pokraji zhroucení nemá smysl. Je spousta dalších zajímavých závodů, které si vyzkouším raději.
Takže jaký další extrémní podnik vás teď láká?
V tuto chvíli mám před sebou klasickou triatlonovou sezonu, a tak se snažím co nejdříve vrátit do plnohodnotného plaveckého a cyklistického tréninku. Nějaké zpestření mimo triatlon určitě zase vymyslím, ale rozhodnuto ještě není. Ve hře je třeba World Marathon Challenge. Běží se sedm maratonů v sedmi dnech na sedmi kontinentech; začíná se na Antarktidě a končí v San Franciscu. Nebo mistrovství světa Ultraman na Havaji, což obnáší 10 kilometrů plavání, 460 kilometrů na kole a 84,4 kilometru běhu ve třech dnech na extrémně náročné trati.
Kvůli Marathon des Sables jste letos zatím neabsolvoval moc ironmanů. Těšíte se teď na ně o to více?
Mám za sebou jen závody v lednu v Izraeli a v únoru na Kubě. Na další triatlony se moc těším a začínám už 7. května na Tchaj-wanu.
