„Je to pořádně našlapané,“ odfouklo si při vyslechnutí výčtu konkurentů děčínské křídlo Šimon Ježek. „S Kamilem Švrdlíkem budeme českou menšinou, ale doufám, že zdejší smečaře budeme důstojně reprezentovat a aspoň jeden z nás projde až do finále,“ podotýká čerstvě 26letý hráč, který se může cítit tak trochu jako v jiném světě.
„Vzhledem k tomu, že tohle je moje první profisezona, byl jsem tou šancí dost překvapen, ale samozřejmě jsem o to stál. Už jsem sice pár soutěží v rámci streetballových turnajů po Česku vyhrál a třetí jsem byl ve finále mezinárodního turnaje na pražském Václaváku mezi kluky, co se tím i živí, ale mezi nejlepšími hráči české ligy to bude poprvé a bude to velká pocta,“ těší se Ježek, zaskakující za původně nominovaného spoluhráče Tomáše Pomikálka, vítěze Slam Dunku NBL 2011, který se musel kvůli doléčování menších zranění omluvit.
Sto devadesát čísel měřící křídlo, které při výskoku dokáže dohmátnout i nad obdélník na desce, to znamená nad 350 centimetrů, má mezi oblíbenými triky především nahození si míče o desku. O tom, zda nějakou variantu tohoto kousku chystá, ale nechce moc prozrazovat. „Nechte se překvapit,“ vzkáže jen.
A pak docela překvapí tvrzením, že poměrně dost z letošní mega show ve Slam Dunku NBA v podání Zacha LaVinea a Aarona Gordona by se dalo zrealizovat.
„Jen v trochu menším měřítku. Je totiž docela těžké odrazit se z šestkové čáry, doletět ke koši a ještě parádně protočit „windmill“,“ odkazuje k velkému kousku LaVinea, který během téměř pětimetrového letu stihl i zakroužení rukama.
„To jsou neskutečné polety, ale jen víc takových lidí, protože tohle si užil celý basketbalový svět a občas nad tím stál rozum,“ přiznává Ježek, který by prý zvládl odraz z necelých čtyř metrů.
Ač má v oblibě spíš silové smeče, s nějakým tím zapumpováním nebo „windmillem“, už si během letu párkrát zkoušel i prohození míče za zády. „Ještě k tomu ale něco chybí. A prohození míče pod nohou? Na to už nejsem nejmladší. Bylo by potřeba se dobře rozcvičit a asi začít chodit na jógu,“ směje se.
Ještě o tři roky starší je druhý Čech pro pondělní smečařskou párty na ústecké palubovce Kamil Švrdlík, jeden z nejvýznačnějších zápasových dunkerů letošního ročníku NBL. Zajímavé je, že i tento premiérový účastník ligového Slam Dunku má za sebou tak trochu utajenou „pouliční“ minulost.
„Vyzkoušel jsem si nějaké soutěže v rámci streetballu, ale ještě než jsem odešel na univerzitu do Ameriky. Nebyla to žádná velká akrobacie, spíš se mi něco povedlo na první dobrou a ostatní to pak chtěli trumfnout,“ vzpomíná Švrdlík.
Pardubický pivot Kamil Švrdlík (vlevo) zakončuje přes svitavského Kena Barkera.
Z jeho dalších vět už ovšem padá brada...
„Dokonce se mi povedla i smeč po podvlíknutí míče pod nohou, což jsem tehdy dokázal víckrát. Dával jsem si to levačkou pod pravou nohou a smečoval pravou rukou. Už jsem to teda dlouho nezkoušel a musel bych na to trénovat. A jestli by to mohl být můj tajný trumf? Popřemýšlím, a ještě se poptám na tipy u spoluhráčů,“ nechává kolem své pondělní mise tajemno.
Pardubický tvrďák má podle vlastních slov výskok pořád podobný jako v dobách své mladosti. To znamená, že si věří stejně jako Ježek na dohmat nad vršek obdélníku na desce.
„Dřív jsem tohle strašně řešil. Mazali jsme si ruce křídou, aby bylo vidět, jak vysoko jsme doskočili, a sledoval jsem všechna ta videa z NBA. Vyrůstal jsem na Vinci Carterovi, který byl neuvěřitelný, jak vyhrál Slam Dunk NBA, nebo když na olympiádě v Sydney přeskočil v zápase Francouze Weise. To jsem to hodně hltal, ale teď už jsem mezi „Mazáky“ a ani videa už nesjíždím,“ přiznal Švrdlík, který sice inspiraci z NBA vyhledá, ale spíš půjde do její vzdálenější minulosti...
„Když se to ještě hemžilo různými „windmilly“ a podobně. V poslední době už jsou to gymnasti a cirkusoví akrobati, a i kdybych vyskočil tak vysoko jako oni, do stejné pozice bych se nedostal,“ směje se.
Reprezentant v trojkové i pětkové hře může při přípravě na soutěž po očku sledovat i spoluhráče Lamba Autreyho, který byl ve Slam Dunku NBL i loni, ale nevyšlo mu semifinálové kolo. „Lamb má daleko víc věci, otočí se ve vzduchu a má milion dalších kousků. Ten už je připravený, ale neviděl jsem přesně, co chystá. Jen něco naznačoval.“
Pardubický rozehrávač Lamb Autrey (vpravo) v utkání se Svitavami.
Švrdlík si je vědom, že s Orlem Roseboroem má oproti ve vzduchu efektněji vypadajícím perimetrovým borcům nevýhodu. A sám si dává jen 20procentní šanci na výhru. Už proto se chystá to nejlepší nasadit hned v semifinále. „Nebudu nic schovávat. Budu rád, že vymyslím dvě věci do semifinálového kola a uvidím, co z toho vzejde,“ směje se.
Druhým nejmenším účastníkem bude nymburský rozehrávač Chasson Randle, kterému loni v létě naměřili solidní metrový výskok. Ten bude moci tenhle 23letý nováček mezi profesionály otestovat ve svém prvním Slam Dunku kariéry.
„Budu se snažit o kreativitu ve vzduchu, ale v detailech své pokusy ještě nemám rozmyšlené. Ještě budu muset udělat „brainstorming“ se spoluhráči,“ přiznává jeden ze čtyř Američanů v soutěži.
Stejně jako Švrdlík se bude inspirovat spíš dávnějšími edicemi smečařské soutěže z NBA. „Teď ti kluci jako LaVine nebo Gordon létají o dost výš, já se mrknu spíš na ty z minulosti,“ odkazuje Randle ke svému oblíbenci Michaelu Jordanovi.
