Dvacetiletá drobná dívka na sebe letos začala výrazně upozorňovat také na lyžích - ve čtyřech z šesti premiérových závodů ve Světovém poháru bodovala a udivila odborníky. A chce dokázat ještě víc.
O víkendu měla šanci tak učinit ve švýcarském Lenzerheide, jenže ji zastavilo zranění zad, kvůli němuž musela vynechat nedělní kombinaci. Už nyní však má za sebou zimu, na niž bude dlouho vzpomínat.
V německém Winterbergu jste poprvé v životě získala velký křištálový glóbus. Odpovídala tomu i oslava?
Radost jsem měla obrovskou, ale to ostatní bylo skromnější, protože už v pondělí dostaly hlavní slovo lyže. Je to dědova škola, vždycky mi vštěpoval, že o půlnoci veškerá sláva končí a ráno se jede nanovo.
Když jste nedávno měnila lyže za snowboard, říkala jste, že vám trvalo tři dny, než jste si úplně zvykla. Jak to máte v opačném případě?
Je to o dost horší. Při návratu k lyžím mi trvá déle, než se dostanu do jiného rytmu a techniky. Proto jsem cestou do Švýcarska ve středu a ve čtvrtek jela ve Francii dva obří slalomy FIS, abych si to zase pořádně vyzkoušela a připravila se co nejlíp.
Ester Ledecká svírá v ruce velký křišťálový glóbus pro snowboardovou královnu sezonu v paralelních závodech.
V poslední době si plníte sny, jeden za druhým. Který je další?
Velkých cílů mám hodně - olympiádu v obou odvětvích, dobré umístění nebo i medaile, ale úplně nejdřív další body ve Světovém poháru na lyžích. Postupně se chci dostat do první dvacítky, potom do desítky.
Zníte nadšeně - jako byste se už na to opravdu těšila...
Strašně, jak se k tomu budu postupně dostávat. Protože jsem přesvědčená, že se mi to jednou povede.
Takže věříte, že i sny se mají plnit, nejen sliby?
Jo jo, a nejen o Vánocích, jak zpívá táta (muzikant Janek Ledecký).
Překvapil vás dosavadní průběh sezony v obou sportech?
Rozhodně, že to bude takhle, o tom jsem fakt jen snila. Strašně jsem si přála, abych odevzdala, co mám natrénováno, a vyšlo to takhle. Zatím se mi daří úplně senzačně, nečekala jsem, že to půjde takhle hladce.
Před lety, když už jste byla víc než nadějná snowboardistka, jste řekla, že na lyžích si soupeřky navzájem tolik nepřejí. Teď už za sebou máte šest závodů mezi světovou elitou - nezměnila jste názor?
Tehdy jsem to říkala v souvislosti se závody, které jsem jezdila, tedy FIS nebo Evropský pohár. Musím říct, že na „svěťácích“ je úplně jiná atmosféra. Ale taky je pravda, že nejezdím do desítky, takže nemůžu úplně rozpoznat, jestli ze mě mají, nebo nemají strach. Momentálně to cítím tak, že mi všichni úspěch hrozně přejí. Jenže kdo ví, kdybych se náhodou dostala do Top Ten, možná by soupeřky měly jiný pohled.
Že by se cítily ohrožené?
Přesně tak. Nebo do pětky. Což, doufám, jednou začne vycházet, takže budou mít strach a respekt i ze mě. Zatím si ale myslím, že mě berou spíš jako snowboardistku na lyžích. Nebo za takového exota.
Myslíte? Copak není fantazie vpadnout do Světového poháru a hned dojíždět na bodech?
Jo, mně to taky přijde krásné, další splněný sen. Jenže vím, že mám před sebou ještě pořád velký kus cesty. Ale rozhodně nechci být jen za exota.
Zvládáte dvě zimní disciplíny, k tomu studujete... Jak se to dá stíhat?
Ano, začala jsem studovat Vysokou školu finanční a správní, kde jsem dostala stipendium a jsem v prvním ročníku. Zatím to jde. Něco už mám, ale většinu zkoušek jsem si přehodila na jaro. Přes sezonu totiž nemám možnost dostat se do Prahy, pořád lítám po závodech. Nebyl by takový problém se to naučit, ale spíš se dostavit na zkoušku - když přijedu do Prahy, tak jen na den, to si sotva stihnu přebalit tašky a hned zase pádím jinam. Ale po sezoně se do toho pustím a udělám všechny zkoušky naráz.
