Pětadvacetiletý bývalý útočník FC Vysočina díky podpoře svých nejbližších překonal tajemnou nemoc, která ho zasáhla během ročního hostování v druholigovém tureckém Manisasporu. Mohl tak opustit civilní zaměstnání, pozici šoféra MHD v Nitře a namísto hraní „pro radost“ v pětiligovém slovenském celku Veľký Lapáš se vrátit do profesionálního fotbalu.
O víkendu ho čeká úvodní mistrovské utkání v barvách pátého klubu druhé slovenské ligy FK Poprad. „Momentálně jsme pár dní před startem ligy a já se cítím super,“ pochvaluje si Šimonek.
„Ze začátku jsem trénoval s úlevami, což bylo součástí dohody s trenérem. Ale teď už dělám vše naplno s ostatními. A myslím, že jsem celkem dobře připravený na soutěž,“ popisuje svůj aktuální stav. „Věřím, že zdraví bude nadále takto držet.“
Lék na neznámou nemoc? Pomohla až dlouhá pauza
V říjnu 2014 přitom vypadala jeho situace beznadějně. Během hostování v Myjavě, kde se měl jihlavský útočník po vleklé nemoci rozehrát, se mu vrátily problémy, jež poprvé pocítil při angažmá v Turecku.
„Jakmile jsem začal trénovat, necítil jsem se dobře. Jak přibývá zátěž, přibývají zápasy, slábne mi tělo,“ popisoval tehdy v rozhovoru pro MF DNES. „Dost silně mě pobolívala hlava, byl jsem slabý, necítil jsem se vůbec dobře.“
Tehdy mu nikdo nedokázal říct, co k jeho problémům vedlo. Ví se jen tolik, že jeho tělo napadla neznámá bakteriální infekce, která se dostala do svalů a šlach. „Dva týdny jsem ani nedokázal chodit,“ vzpomínal na dobu, během které ztratil více než deset kilogramů své hmotnosti.
Přesnou příčinu tajemné choroby nedokázali odhalit tradiční lékaři, alternativní léčitelé ani homeopaté. „To na tom bylo to nejhorší. Nikdo nevěděl, co mám za problém. A vlastně dodnes nevím, co ho způsobilo,“ krčí rameny. „Každý byl přesvědčený, že mi může pomoct. Ale nakonec zabrala až dlouhá pauza.“
Měl těhotnou manželku. Nechtěl riskovat
Opakované nezdary při pokusech o návrat Šimonka natolik otrávily, že se rozhodl v pouhých 24 letech svou kariéru přerušit. „Nerozmýšlel jsem se, jestli se vrátím, nebo ne. Byl jsem už vyčerpaný a naštvaný. Cítil jsem, že si potřebuji od všeho oddechnout,“ vysvětluje. Náročné rozhodnutí komplikoval fakt, že v té době byla jeho manželka těhotná. „Nechtěl jsem pokoušet svoje zdraví na úkor něčeho horšího. Snažil jsem se zařadit do běžného života co nejdřív, abych se mohl postarat o rodinu.“
V první fázi odcestoval za bratrem, který v té době pobýval v Anglii. Zkoušel různé brigády, zlepšil si znalosti místního jazyka. „Nakonec se mi zdálo nejlepší vrátit se zpět na Slovensko. Rozhodl jsem se rozšířit si řidičský průkaz na všechny skupiny. Moc rád řídím a chtěl jsem se této činnosti věnovat,“ popisuje.
Nastoupil proto jako šofér městské hromadné dopravy v Nitře. „Vzhledem k tomu, že jsme měli malou dceru, vybral jsem si takové zaměstnání, ve kterém jsem mohl být každý den s rodinou. Ta práce mě opravdu bavila,“ pochvaluje si.
Bývalého slovenského reprezentanta do 21 let často cestující poznávali. „Lidé se mě ptali, jak na tom jsem. Jestli budu ještě někdy hrát,“ popisuje. „Ale byli i tací, kteří o mých zdravotních problémech nevěděli. A ti se mě ptali, proč jsem tak dopadl.“
Pětiligový Lapáš? Krásný rok
S fotbalem úplně končit nechtěl. Proto se domluvil s majitelem klubu z Veľkého Lapáša, který hraje pátou ligu Západoslovenského fotbalového svazu. „Je to velmi seriózní a přímý člověk, se kterým jsem se v podstatě hned dohodl, že to zkusím alespoň na té nejnižší úrovni,“ přibližuje, jak k netradičnímu angažmá došlo.
„Měl jsem většinou jeden nebo dva tréninky týdně a pak hrál zápas. Z fotbalu jsem měl po těch vleklých zdravotních problémech radost. Byla tam super parta a zažil jsem krásný rok,“ vzpomíná. „Bylo by fajn se tam jednou vrátit, ale až na stará kolena,“ usmívá se.
V zimní přípravě o urostlého útočníka projevil zájem druholigový Poprad. „Měl jsem nějaké nabídky z vyšších soutěží, ale nějak jsem to neřešil. Lapáš jsem měl asi osm kilometrů od bytu. Ale když se ozval Poprad, nevěděl jsem, co od toho očekávat,“ přiznává. „Měl jsem trochu obavy, ale prožil jsem rok bez zdravotních problémů a řekl si, že mám stále jen 25 let. A protože to lákání bylo tak silné, po zvážení všeho jsem se rozhodl tu výzvu přijmout.“
Velké slovo v rozhodování měla také rodina. „Manželka mě od začátku podporuje a drží mi palce. Pro mě to byla jedna z rozhodujících věcí při rozhodování,“ připustil Šimonek. „A stejně tak musím zmínit bratra, který mě stejně tak ve všem podporuje a radí mi. Bez těchto lidí by to bylo složitější,“ děkuje svým nejbližším.
Vstávání ve tři ráno
Říká se, že vše zlé je k něčemu dobré. Šimonek s tím souhlasí. Fakt, že si kvůli vleklým zdravotním problémům musel vyzkoušet i civilní zaměstnání, vnímá jako výhodu.
„Nebylo jednoduché se přenastavit na běžný pracovní život. Nepříjemné bylo ze začátku ranní vstávání: jeden týden jsem vstával ve tři ráno, další pracoval do půlnoci. Ale nestěžuji si,“ říká s pokorou.
„Důležité bylo, že jsem měl práci, která mě bavila, a mohl se starat o rodinu. Teď, když se mám vrátit do profesionálního fotbalu, považuji za výhodu, že vím, jak vypadá život z druhé strany. Což moc mých spoluhráčů netuší,“ uvědomuje si.
O to víc se nyní snaží užít si každý den, kdy se fotbalu může věnovat. „Mám o mnoho více času na rodinu a na dceru,“ zmiňuje svou roční ratolest Hanu. „Věřím, že zdraví bude držet a já se budu moct živit tím, co jsem se učil většinu svého života,“ přeje si.
Věří, že se Jihlava zachrání
Ve svém současném životě nezapomíná ani na FC Vysočina, ve kterém s přestávkami strávil dva roky a za nějž v nejvyšší české soutěži odehrál 18 utkání a vstřelil 3 góly. „Jihlavu samozřejmě sleduji každý týden,“ konstatuje.
„Věřím, že se v lize zachrání, i když to nebude vůbec jednoduché. Soutěž je opět vyrovnaná na obou koncích tabulky,“ všímá si. „Budu klukům držet palce, ať to zvládnou ke spokojenosti. Určitě si to zaslouží lidé, kteří se o fotbal v Jihlavě starají. Stejně tak trenér, který je velký odborník,“ připomíná svého krajana Michala Hippa, jenž na Slovensku působil i u národního týmu. „A v neposlední řadě bych to přál i fanouškům,“ zmiňuje příznivce FC Vysočina. „Klub jako Jihlava totiž bez debaty do Synot ligy patří,“ je přesvědčen.
