Aby byla žena krásná, nestačí jí jen vkusně si ostříhat vlasy, namalovat se a obléct do módních šatů. Důležité je také nitro a to, aby měla ráda sama sebe. Tvrdí to úspěšný brněnský kadeřník Jan Špilar, který zároveň působí jako jáhen (první stupeň kněžství – pozn. red.) římskokatolické církve.
Jak se vypořádat s problémy a umět sladit vnější a vnitřní krásu, učí ženy na svých přednáškách. Ta nejbližší se uskuteční zítra od 10 hodin na faře v Rosicích.
„Celé je to postavené na chuti žít. Když ji člověk nemá, zdá se všechno těžké. Musíme v sobě hledat zdroj energie. Když se to podaří, tak se můžeme nabíjet jen tím, že dokážeme žít obyčejný život. Zjistíme, že všechno není tak hrozné, jak se zdá. Právě vnitřní energie se odráží také na našem zevnějšku,“ vysvětlil Špilar, co ženám na přednáškách povídá.
Soustředit se pouze na vnější atributy podle něj není dobré, stejně jako chtít být na titulní straně časopisu. „Samozřejmě, když člověk není učesaný, umytý a není hezky barevně oblečený, tak to taky odráží zoufalý život. Jenže když se věnujeme nitru, tak i péče o zevnějšek přijde sama,“ doporučil.
O tom, co ženy trápí, má dobrý přehled. „Jako kadeřník pracuji 35 let. Ženy se mi samy svěřují. Pořád mluví o stejných tématech, že jsou nešťastné kvůli partnerskému vztahu, práci, finančním problémům nebo mají nějakou nemoc,“ přiblížil Špilar, co nejvíce jeho klientky trápí.
Nejdřív kadeřník, pak jáhen
Má velkou spoustu zákaznic, které jsou podle něj uvnitř krásné. Potom jen stačí upravit vlasy. „Chodí se k nám stříhat také ženy z přednášek, protože tam se na všechny nedostane. Většinou se ozvou lidi, kteří jsou stejně naladění. To je samozřejmě příjemné,“ poznamenal Špilar.
K přednášení o kráse se dostal asi před čtyřmi lety na setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou, kde ho na jednu takovou pozvali coby kadeřníka. Nechtěli však, aby mluvil pouze o vnější kráse, nýbrž také o té vnitřní. Od té doby už uspořádal stovky přednášek. V Rosicích bude zítra debatovat podruhé.
„Volal mi duchovní otec Jan, jestli bych mohl přijet, že by se se mnou místní ženy chtěly znovu setkat,“ vysvětlil Špilar, proč se znovu vydá na Brněnsko.
Na první pohled by se mohlo zdát, že tyto dvě „profese“ nejsou slučitelné. Špilar ale tvrdí opak.
„Když jsem vystudoval teologii, tak jsem si uvědomil, že tu duchovní službu vlastně už dávno dělám v kadeřnictví. Naslouchám problémům jiných, jsem s jejich potížemi konfrontován, jdu s nimi a pomáhám, aby tuto obtížnou situaci dokázali vyřešit sami,“ zamyslel se Špilar, jenž se ke studiu teologie dostal později – až si sám našel cestu k víře.
