Prozatím nebyl osazen kompletní nástroj, k tomu dojde pro finanční náročnost až v roce 2019.
„Nechtěli jsme dokonalou repliku barokního nástroje, protože v té původní skříni byl už minulých osmdesát let umístěn jiný, novodobý nástroj. Nové varhany jsou ojedinělé tím, že jde o mechanický nástroj velikosti, ve které nemá obdobu nejen na Třebíčsku, ale troufnu si říct, že ani na celé jižní Moravě,“ řekl Tomáš Nováček, člen komise, která stavbu nových varhan iniciovala.
Varhany jsou určeny pro barokní, klasicistní i soudobé skladby. Nejsou ideální pro velká symfonická díla. Ty minulé byly z roku 1931 a po téměř 80 letech se ocitly na hranici životnosti.
„Dlouho jsme se rozmýšleli, zda je nechat renovovat, nebo udělat nové. Měly zastaralý a dnes už nepoužívaný pneumatický systém, jejich oprava by byla drahá a s nezaručeným výsledkem. Nakonec jsme ani nesehnali varhanáře, kteří by byli ochotni se do takové riskantní práce pustit,“ připomněl třebíčský děkan Jiří Dobeš.
Investice je svým rozsahem v rámci děkanství nebývale vysoká: celé varhany budou stát devět milionů korun.
Nebyla však nahodilým rozmarem: farnost začala se sbírkou už v roce 2010. Ve sbírce se zatím sešlo necelých šest milionů korun, z nichž pět milionů dali dohromady farníci, zbytek kraj, město a sponzoři.
Zatím mají varhany v provozu pouze pedály, jednu klaviaturu (manuál) z finálních tří a sedmnáct rejstříků (řad píšťal) z konečných třiatřiceti. „Podařilo se najít ideální cestu, jak propojit nové a staré prvky vývoje varhanního nástroje, aby to netlouklo do očí a aby byl vývoj nástroje patrný,“ řekl Nováček.
Životnost? Sto i dvě stě let
Prozatím farnost varhany přišly na sedm milionů korun, z nich byla zaplacena i oprava podlahy kůru, osvětlení a výmalby.
„V příštím roce budeme splácet vzniklý dluh. V roce 2017 bychom chtěli zprovoznit další manuál a pozitiv v zábradlí kůru, v roce 2018 pak poslední třetí manuál a žaluziovou skříň. Nakonec zřejmě v roce 2019 přijde na řadu doplnění elektronického ovládání rejstříků,“ řekl děkan Dobeš.
Pozitiv je menší z varhanních strojů, žaluziový stroj umožňuje plynulé ovládání intenzity zvuku. Pomocí elektronického systému bude možné nakonec volit varhanní rejstříky pomocí elektromagnetů, ovládaných naprogramovaným počítačem.
„První pocit z hraní mám více než uspokojivý. Konstruktéři varhan použili takzvanou mechanickou trakturu, kde má varhaník přímo mechanický kontakt s ventilem pod píšťalou, což varhanní fajnšmekři ocení. Až bude celý nástroj hotov i s elektronickým rejstříkováním, bude to nejlepší nástroj široko daleko,“ věří třebíčský varhaník a sbormistr Karel Tomek.
Varhany budou mít přidanou elektronickou část, která bude dublovat mechaniku, varhany na ní ale nebudou závislé. „Mechanická část by měla mít životnost sto i dvě stě let,“ věří děkan Dobeš.
Nejstarší zmínka o varhanách u sv. Martina pochází z roku 1675. V roce 1796 zde postavil dvoumanuálové varhany Jan Komorník.
