Co si myslíte o návrhu důchodové komise zvýšit sazby důchodového pojištění bezdětným a snížit je lidem s dětmi?
Zdá se mi, že návrh je složitý z hlediska kontroly. Předpokládá se, že si slevu uplatní oba rodiče a toto se bude kontrolovat v registru obyvatel. Bylo by jednodušší, kdyby si slevu na pojistném nárokoval jen jeden - asi ten, co má vyšší příjem - a rodiče by se mezi sebou museli domluvit. Kontrolovat by se to dalo jednoduše podle rodného čísla dítěte. Nebo daň spojit pro oba rodiče s možností zvolit si společné zdanění partnerů, podobně jako to mají například ve Francii, kam jezdím přednášet.
Jitka RychtaříkováProfesorkou na Katedře demografie a geodemografie Univerzity Karlovy, kde působí už od jejího vzniku v roce 1990. Zabývá se demografickými změnami v české společnosti a mezinárodním srovnáním. Předsedá České demografické společnosti při Akademii věd ČR a je členkou prezidia Population Europe, organizace sdružující prestižní demografická pracoviště. Ač je v důchodovém věku, pracovat chce do sedmdesáti. Má jednu dceru. |
Jak funguje vazba dětí a důchodu ve Francii?
Například důchod rodiče, který má tři děti, se zvyšuje o deset procent. Bere to ale pouze jeden z rodičů, takže se musejí dohodnout. Například muž, který zplodil s první manželkou jedno dítě a s druhou dvě děti, by na to měl nárok, ale jen se souhlasem obou žen.
Je fér, aby bezdětní platili na důchodovém pojištění víc? Mít více dětí přece automaticky neznamená, že všechny budou v budoucnu platit daně a pojištění.
Bezdětní si možná naříkají, že by děti chtěli a nemůžou. Je to otázka solidarity - jako ve zdravotnictví, kdy se zdravější podílejí platbami na nemocnějších. Část lidí skutečně nemůže mít děti, ale jejich důchody budou stejně platit děti jiných. I když teď budou odvádět víc na pojistném, nikdy nezaplatí tolik, co rodiče vynakládají na děti.
Není to zbytečná komplikace, zavádět další úlevu na děti přes pojistné? Už teď přece funguje daňová sleva, školkovné, porodné, přídavky na děti...
Za slevu na pojistném bych se přimlouvala, protože se odvíjí od výše příjmů. Jsme v takové situaci nízké plodnosti - v roce 2014 máme 1,5 živě narozeného dítěte na jednu ženu - že by úlevy měly existovat. Beru to jako částečnou náhradu za zrušení plošných příspěvků na děti. Nesouhlasím s tím, že „bohatí“ úlevy nepotřebují.
Čtěte v pondělní MF DNES: Jak se změní povinné odvody a důchody
Vláda slibuje, že se zlepší situace ohledně míst v mateřských školách a jeslích. Není už vzhledem k nízké porodnosti pozdě rozšiřovat předškolní zařízení?
To je ta Achillova pata současné české rodinné politiky - pořád se o tom mluví, ale nic se neděje. Je tu pořád dluh v oblasti předškolní výchovy. Poslední statistiky z roku 2013 uvádějí, že v Česku je 31 jeslí, zatímco na konci 80. let jich bylo téměř dva tisíce. Statistiky nevyřízených žádostí o přijetí do mateřské školy mluví o 60 tisících odmítnutých dětech, to je asi patnáct procent (statistika ale není očištěna od vícenásobných žádostí o umístění dítěte, pozn.red.). Rodiče s dětmi dnes nemají možnost volby.
Co by v Česku nejvíc pomohlo porodnosti?
Zní to jako fráze, ale jsou to právě jesle a předškolní zařízení. Jde o to, aby byly dostupné, nebyly finančně náročné a byly kvalitní. Aby si lidi mohli vybrat, jestli chtějí zůstat s dětmi doma, nebo je dát do předškolního zařízení. Za socialismu byly jesle k dispozici od jednoho roku věku dítěte, teoreticky tam mohlo dítě i dřív. Tímto směrem jde Západ.
Proč byla ta zařízení pro děti po revoluci hromadně rušena?
Ta zařízení za socialismu, ať si říká kdo co chce, byla opravdu kvalitní. Byla státem dotovaná a pro stát finančně náročná. V té době byla síť dětských zařízení kvalitnější než na západě a jezdili to k nám obdivovat. Po revoluci do toho začali mluvit dětští psychologové, kteří tvrdili, jak údajně dítě trpí v těchto zařízeních a politici se toho chytli.
Nikdo nemá právo říkat lidem, kam mají děti dávat, ani právo chtít na matce zůstávat doma.
Hodně jsem se kvůli tomu hádala s některými sociology o tom, že prudký pokles úrovně plodnosti po roce 1989 není projevem přiblížení se Západu, ale relativním zhoršením postavení rodin s dětmi
A co problém zaměstnávání matek s malými dětmi, je tam blok u zaměstnavatelů?
Je to otázka částečných úvazků. Na jedné straně rozumím, že na ně lidé nechtějí přistupovat, protože v praxi to znamená dělat na plný úvazek a být placen za částečný, je to citlivá záležitost. Budou mě kamenovat, ale na konferencích mezi demografy kolují názory, že by rodiče malých dětí mohli dělat na částečný úvazek a byli placeni za plný. Rodiče potřebují příjmy, než děti odrostou, z tohoto hlediska to pro ně není nejsnazší etapa života.
Co si myslíte o novince jménem dětské skupiny - takové amatérské miniškolky?
Má to řešit problém s budováním jeslí a mateřských škol. Pokud jde o to, vzít si do bytu ke svému dítěti několik dalších, jsem k tomu skeptická. Bytový fond budovaný v ČR byl budovaný jako byty 3+1, málokdo na to bude mít zázemí. Umím si to představit na menších městech, kde jsou více rodinné domy.
Jaký máte názor na českou rodinnou politiku? Nejde jen o nesouvislá opatření bez koncepce?
Když se podívám na politiku od 90. let, tak levicově orientované vlády včetně lidovců, to nebyly jen fráze, hledali nějaké řešení. Pravicové vlády zpočátku odmítaly jakoukoliv podporu rodiny s tím, že je to soukromá záležitost a že je radost mít děti. Říkali, že dětí bude dost, protože do rodičovského věku vstupují silné populační ročníky. A tvrdili, že individualismus je model, který nás přiblíží k Západu. To ale vůbec nebyla pravda, naopak Západ si na budování zařízení pro děti a na slučitelnosti rodiny a povolání zakládal. Místo, abychom si zachovali to pozitivní, co jsme měli, tak se podpora rodiny omezila.
