Poutníci se v kostele zapisovali se do pamětní knihy, každý chvíli tiše postál, někdo se pomodlil, jiný si jen v duchu promítl, co všechno pro něj symbolizují události, které se kdysi staly v tomto nenápadném venkovském kostelíku.
V sobotu v poledne se uskutečnila eucharistická bohoslužba, od 18. hodiny se budou promítat dokumentární filmy, natočené o číhošťském zázraku a Toufarovi. Včetně propagandistického snímku státní bezpečnosti.
„Přijeli jsme se s bratrem Josefem podívat, protože je to pro nás už tradiční zastávka. Osobně sem jezdím každý rok celý svůj dospělý život. Jako dítě jsem se s rodiči účastnil počátkem 50. let první pouti do Číhoště, která připomněla zázrak, který se tu stal. Bylo to docela nebezpečné, odrazovali nás, ale my šli,“ uvedl Václav Tomášek z Prahy.
Do Číhošti míří poutníci na bohoslužbu
Pro poutníky je u vesnice připravené záchytné parkoviště na louce, po vsi se objevilo několik občerstvovacích míst. Zdejší farníci radí, aby si ti přespolní s sebou v neděli vzali skládací stoličku, pokud mají potíže stát hodinu a půl při mši, která se uskuteční převážně před kostelem.
Celou chystanou slávu, kterou budou poutníci zítra moci sledovat i na velkoplošných obrazovkách, pozorovala ze svého domku rovněž Růžena Lebedová. Už víc jak 65 let působí v kostele coby kostelnice. S Toufarem se znala osobně, potkávali se denně. V kostele byla, když se kříž v roce 1949 pohnul. Ale, jak říká, důstojný pán měl zrovna tak pěkné kázání, že mu doslova visela na rtech a pohybu kříže si nevšimla.
„Jsem ráda, že se vrací domů. Zároveň, věřte mi, je to pro mě velmi silný, až bolestný zážitek. Víte, byl to tak dobrý člověk, přesně takový farář, jaký má na vsi být. Účastný, který měl rád lidi, uměl je dávat dohromady. A tohle mu udělali,“ poznamenala paní Lebedová s tím, že si schránku s ostatky sama pro sebe pohladila. „Mám při nedělní mši nést dary, ale nevím, nevím, zda toho budu schopná, je toho na mě moc,“ dodala.
V neděli v 11 hodin začíná víc než hodinový komponovaný pořad sestavený z Toufarových textů za doprovodu duchovní hudby. A od 15 hodin začne v kostele slavnostní nedělní bohoslužba, zakončená uložením schránky s tělesnými ostatky do podlahy kostela. Mši bude celebrovat královéhradecký biskup Jan Vokál. Promluví též kardinál Dominik Duka.
Vokál už dříve řekl, že jde sice o církevní záležitost, ovšem důležitou pro celou společnost bez ohledu na vyznání. Zároveň s pohřbem je v chodu proces blahořečení Toufara.
„Ukazuje totiž na zločinnou a nemorální podstatu komunismu. Právě teď dozrála doba na to, aby proces blahořečení pátera Toufara začal. I pětašedesát let po své smrti je spontánně uctíván. Úcta k němu je trvalá a mimořádná, dokonce silnější než třeba před deseti lety.“ Domnívá se, že to souvisí i s tím, jak se společnost vyrovnává s totalitou. Zřejmě má vliv rovněž fakt, že dnes trochu chybí vzory hodné následování.
Kněz byl ubit za údajné zinscenování zázraku
Josef Toufar se tak definitivně navrátí do své milované Číhoště. Do vesnice, odkud ho Státní bezpečnost odvezla v lednu roku 1950. Po zatčení a brutálních výsleších páter zemřel 25. února téhož roku. Proč smrt ryzího a autentického venkovského kněze, který vlastně nebyl ani výjimečný kazatel nebo významný teolog? Kvůli události z prosince roku 1949, která se komunistickým špičkám hodila v době, kdy naplno propukaly protikatolické represe.
V číhošťském kostelíku se v době adventu za dosud neobjasněných okolností několikrát za sebou pohnul půlmetrový kříž na hlavním oltáři. Zda šlo o zásah Boží, nebo o cynickou manipulaci StB, to už dnes nikdo se stoprocentní jistotou asi neobjasní.
Toufara počátkem roku 1950 obvinili, že zázrak vymyslel a zinscenoval pomocí důmyslného mechanismu. Mučením při výsleších ve Valdicích chtěli estébáci na knězi vynutit přiznání. To by se hodilo při chystaném monstrprocesu. Toufara ale de facto umlátili, což se jim nehodilo.
Lékař František Mauer, který se zúčastnil operace Josefa Toufara, při vyšetřování případu v 60. letech řekl, že ho už nešlo zachránit, byl neobyčejně surovým způsobem utlučen k smrti.
Těla se estébáci potichu zbavili tak, že ho pod zkomoleným jménem zakopali do hromadného hrobu na hřbitově v Ďáblicích v Praze. Toufarovi blízcí se o jeho smrti dozvěděli se čtyřletým zpožděním. Jako příčina úmrtí jim byl sdělen prasklý žaludeční vřed.
Díky řadě náhod i píli rozhlasového dokumentaristy Miloše Doležala se loni na podzim podařilo najít šachtu, ve které byla uložena rakev s ostatky pátera Toufara. Byla vyzvednuta. Před několika týdny analýza DNA potvrdila, že jde o číhošťského kněze.
