Už jen ze zaníceného tónu, jakým o nich vypráví, lze poznat, jak velkou vášní pro něj jsou. „Ponoříte se do jiného světa a nevnímáte nic jiného,“ líčí běžec Pavel Maslák. Videohry se pro něj staly kratochvílí, u níž zapomíná na běžné starosti.
Zřejmě nikdo další z české atletické elity si v nich nelibuje tak jako on. „Odreaguju se u nich asi nejvíc. Nedávno jsem si koupil Zaklínače 3, ale jinak hraju hlavně Dotu,“ připomněl svou oblíbenou zálibu, strategii pro více hráčů, která vyžaduje rychlé reakce, kooperaci se spoluhráči a taktické myšlení.
Uvědomuje si, že z hlediska fyzického to ideální relax není. „Člověk v podstatě jen sedí nebo leží. Ale hlava si odpočine totálně.“
A přesně to atleti během nabité sezony potřebují. Každý den chodí na tréninky, často plánují soustředění, hodně času stráví na akcích po celém světě. Volno mají relativně krátké, obyčejně týden v březnu po halové sezoně, poté pár týdnů v říjnu po té venkovní. I proto vděčně využívají každou volnou chvíli, kdy mohou nechat tělo a hlavu odpočinout.
Takové příležitosti jim paradoxně nabídla také cesta do Řecka. Ta se sice pochopitelně pojila především se sportovními „povinnostmi“ v rámci mistrovství Evropy družstev, zároveň ale umožnila atletům setkat se s kolegy, které přes rok tak často nevidí.
„Takhle v klidu se normálně nesejdeme. Povíme si zážitky, to na tom mám ráda,“ vyprávěla oštěpařka Barbora Špotáková. V hlavním městě Kréty si nejprve v pátek osahala stadion Pankrition, v příjemném sobotním večeru pak poslala oštěp do vzdálenosti 62,56 metru. Soutěž vyhrála, přispěla českému týmu plným počtem bodů, i proto se s klidným svědomím mohla těšit, až se zase ponoří do Středozemního moře. „Skočím tam na pár minut. Člověk musí využít každou vteřinu na načerpání energie, tím spíš, když ví, že doma je hnusně,“ líčila.
A také proto, že v Česku stráví většinu volného času rodičovskými povinnostmi se synem Jankem. „I s ním je to relax, ale tady si přece jen od všeho odpočinu.“
Z atletů není jediná, která doma volné chvíle hledá stěží. Zraněními stíhanému překážkáři Petru Svobodovi kradou volný čas neustálé rehabilitace. „To je moje celodenní kratochvíle,“ pousměje se. „Ale jinak je největším relaxem jít s přítelkyní do kina.“
Výškařka Oldřiška Marešová zase kromě atletické kariéry zvládá i práci účetní. „A na nic jiného už mi nezbývá čas,“ přiznává. „Sedím v práci u počítače a představuju si, že takhle regeneruju.“
Překážkářka Zuzana Hejnová od atletického života „vypíná“ výlety mimo Prahu. „Chodím na procházky nebo si jenom čtu. Jsem s lidmi mimo atletiku, kteří to neřeší nebo tomu nerozumí.“
Podobně jako další ví, že těch ostatních si během roku užije až až.
