Před patnácti lety se kamarádi Martin Vrbický a Štěpán Romanov rozhodli, že se budou živit natáčením sportovních videí. Tehdy ještě - coby středoškoláci - jezdili s partou přátel po Karlových Varech a okolí na kole, lyžích a snowboardu a natáčeli se navzájem jen tak pro radost.
Nyní se svými videy a krátkými filmy slaví úspěchy v takových částech světa, kde o České republice nemají lidé mnohdy ani tušení.
„Když jsem rodičům po maturitě oznámil, že by se natáčením sportovních klipů dalo uživit a že bych se tomu chtěl věnovat, řekli mi, že to je blbost - že takové zaměstnání neexistuje a zeptali se mě, jestli nechci být raději učitelem tělocviku. Teď se nám zakázky hrnou jedna za druhou a my se Štěpánem se touhle věcí opravdu živíme,“ usmívá se Martin Vrbický.
Natáčení je zaválo do Latinské Ameriky
Jejich poslední zakázka je zavedla do Chile a Brazílie, kam vyrazili jako dokumentaristický doprovod slovenského špičkového bikera Filipa Polce. Pošesté se tam chystal na speciální downhillové závody.
Tentokrát vzal s sebou i českého kolegu Tomáše Slavíka, který je mistrem světa ve fourcrossu a rozhodl se pro letošek vyzkoušet i toto specifické klání. Československé duo nezklamalo. Filip skončil dvakrát na prvním místě, Tomáš byl dvakrát druhý.
„Jedinečnost závodů v Chile a Brazílii je v tom, že zatímco klasické sjezdy se konají v přírodě, po kořenech a kamenech, tady vede trať křivolakými uličkami a po schodech chudinských čtvrtí. Chile a Brazílie sezonu jihoamerických městských sjezdů zahajují, po nich se jede ještě zářijový závod v Mexiku,“ líčí kameraman.
Downhill podle něj začíná být v Latinské Americe velmi populárním sportem - v Brazílii má své čestné místo, ale pochopitelně až po fotbalu. Filip Polc je tam navíc obrovskou celebritou. Ačkoli doma na Slovensku jej tolik lidí nezná, v Brazílii jej zastavovali na ulici a toužili po tom, aby se s ním mohli vyfotit. Jinak se ale Brazilci podle českých dokumentaristů o okolní svět příliš nezajímají, a to ani o Spojené státy Americké, natož pak Evropu.
Brazilci žijí i cyklistikou
„Na Brazílii mě ze všeho nejvíc překvapily rozdíly mezi bohatými a chudými. Je tam velmi populární cyklistika, takže na jednu stranu člověk potkává lidi na jízdním karbonovém kole za čtvrt milionu, na druhé straně tam žijí desetičlenné rodiny v jedné maringotce,“ popisuje Martin Vrbický.
Od čtvrtí s rodinnými domy jsou slumy oddělené zdmi, takže člověk vidí jednak moderní Rio de Janeiro, které je stejné jako Evropa, ale za zdí na něj čeká úplně jiný svět.
„Areály s rodinnými domy střeží vždy hlídač s pistolí. Mezi domy tečou stoky, v nich žijí tří až čtyřmetroví aligátoři. Ptal jsem se na ně a nikdo nevěděl o incidentu, kdy by napadli člověka. Tamním obyvatelům ale žerou kočky a psy,“ vypráví.
Rio de Janeiro a jeho okolí je jednou velkou aglomerací. Když Martin Vrbický zjišťoval, kolik tam vlastně žije lidí, dostalo se mu odpovědi, že to může být od dvanácti do šestnácti milionů. Úřady totiž nemají počty obyvatel slumů.
„Některé jsou zcela nezávislé. Neplatí daně, nemají policii, jen vlastní pravidla a náboženství zvané macumba, které obsahuje prvky voodoo i křesťanství. Lidé sice chodí každou neděli do kostela, ale pak přijdou domu a podříznou kozu, kterou obětují. Starosta je vlastně šaman, který vesnici řídí. V každé stojí kostel a nejpopulárnější je Panna Marie. I ti největší gangsteři ji mají vytetovanou,“ říká.
Mezi jihoamerické největší celebrity podle jeho postřehů patří papež František, na kterého jsou prý velmi hrdí, v těsném závěsu je pak zpěvačka Shakira.
Brazílie je navíc podle kameramana zajímavým etnickým mixem, což je pro všechny naprosto přirozené. Běžně tam lze potkat lidi, jejichž pradědeček byl Afričan, jedna prababička Evropanka a druhá domorodá Indiánka.
Jižanky jsou krásné holky
„Musím říct, že tamní míšenky mají hodně co do sebe,“ usmívá se Martin Vrbický.
V Chile jej zase překvapilo, jak silný vliv tam zanechalo „němectví“. „Když chce mít člověk dobré vzdělání, chodí do tamní německé střední školy, kde se naučí anglicky a samozřejmě německy. Jejich národní jídlo je něco jako bratwurst, ovšem s avokádovou omáčkou. Také jejich v národní hudba zní nápadně bavorsky,“ popisuje.
Karlovarští kameramani měli na poznávání a práci v Latinské Americe měsíc. Přímo ze závodů pořídili oficiální videa, neboť se pořadatelům líbily ukázky jejich práce. Nyní chystají patnáctiminutový dokument, který poputuje na festivaly.
„Neuvěřitelný mi na tom všem připadá fakt, že Slovák a Čech vyhrávají na závodech v Chile a Brazílii a česká produkce je u toho točí,“ usmívá se Martin Vrbický. Společně se Štěpánem Romanovem už mají další plány. Jestli všechno dobře dopadne, v půlce srpna vyrazí do Kanady, pak je zřejmě čeká Maroko.
