Ze statku mají třígenerační bydlení s vůní dřeva a kinem ve stodole

Zachovat původní atmosféru venkovského stavení a vtisknout mu moderní ráz bylo záměrem majitelů jihočeské usedlosti. Ateliér Skvadra otevřel prostor světlu a vytvořil domov pro tři generace. Při odkrývání původních architektonických prvků šlo často o práci takřka archeologickou.

Cílem rekonstrukce vesnické usedlosti bylo rozšířit její obytné kapacity a zvýšit komfort pro celoroční využití. „Ústředním zadáním bylo vytvoření dvou soukromějších a zároveň vzájemně propojitelných obytných jednotek využívaných více generacemi,“ vysvětluje architekt Ondřej Volný z ateliéru Skvadra.

Další zajímavé navštěvy najdete v časopise Můj dům

„Samostatnost dvou bytů jsme ale na přání klientů vědomě porušili ponecháním jediné kuchyně. Obyvatelé se tak stále potkávají v původní světnici u kamen,“ popisuje Volný. Každý má své soukromí, přesto žijí pospolu, jak bývalo dřív obvyklé.

Statek je tradičně uspořádán okolo vnitřního dvora s klasickým zápražím před hlavní obytnou budovou orientovanou k jihu. Tři objekty sestavené do písmene U uzavírá obvodová zeď se vstupními vraty a vytváří bezpečné zázemí zatravněného dvora.

Z uzavřeného téměř trojúhelníkového atria vedou do otevřené zadní zahrady malá dvířka vtisknutá mezi stodolu a bývalý výminek. Ideální rozložení objektů podtrhuje jejich citlivá rekonstrukce i funkční využití.

Většina oken jsou repliky těch původních, moderní jsou jen střešní okna a velkoformátová prosklená plocha vedoucí z dětského pokoje do zahrady.

Nové dřevěné konstrukce a nová kamenná podlaha proměnily stodolu v atraktivní prostor. Děti sem mohou vejít prosklenou stěnou rovnou ze svého pokoje.

Účelná krása

Praktické rozdělení obytných ploch mezi generace vychází z fyziologických předpokladů: prarodiče využívají spodní úroveň původní chalupy, zatímco mladší generace s dítětem expanduje do podkroví a vestavby v křížení chalupy a stávající stodoly.

„V křížení byla v přízemí umístěna vstupní hala se schodištěm, šatna, technická místnost, koupelna a dětský pokoj orientovaný prosklením do stodoly a východní zahrady. V prostoru půdy byla situována ložnice s koupelnou, ateliér a galerie, umožňující optické propojení se stodolou, vše provedeno v čisté kombinaci bílé s dubovými podlahami a skleněnými příčkami. Relativně malé podkroví jsme nezanesli nábytkem, ale soustředili jsme úložné prostory do průchozí šatny,“ popisuje nové dispozice architekt Volný.

Dvojice masivních dřevěných vrat naznačuje, kde bývala stodola. Dnes slouží jako společný relaxační prostor pro celou rodinu. Malá dvířka vpravo mezi stodolou a výminkem vedou do zahrady za stodolou

V původním obytném stavení zůstalo vše, jak bylo. Spíše konzervativní přístup prarodičů velel ponechat stavbě původní charakter. Lidé si nekupují chalupy proto, aby je proměnili v moderní budovu.

Pobytové části v přízemí si tedy zachovaly podélnou dispozici, kde je za sebou řazena obývací místnost, kuchyně s jídelnou, zádveří a točité schodiště do podkroví, koupelna a ložnice.

Aby prarodiče mohli hlídat vnouče i bez přítomnosti rodičů, je jejich ložnice propojena chodbou s dětským pokojem. Část přízemí přece jen prošla změnami, které však dispozici prospěly.

„Koupelna bývala vmáčknutá tam, kde jsou dnes točité schody. Křížení stodoly a obytné části bylo zastavěno i před rekonstrukcí, ale bez možnosti jakéhokoli využití. Snažili jsme se tedy prostor co nejvíc vyčistit a optimalizovat jeho funkčnost,“ dodává Volný.

Světlo a prostor

Zásadním úkolem pro architekty bylo přivést do domu světlo. Objekt byl původně dosti tmavý a majitelům šlo o maximální prosvětlení interiéru a jeho optické zvětšení.

„Střešní okna jsme nechtěli plošně použít, protože by tříštily dojem z celého nádvoří. Nakonec jsme do ateliéru a ložnice v podkroví přivedli světlo ze severu. Galerie získala okno, které se dá vyklopit ven jako balkon a zvětšuje tak její prostor dynamizovaný diagonálně vloženými schody a skleněnými příčkami,“ popisuje architekt Volný

Galerie v podkroví je obklopena prosklenými stěnami do ložnice a do stodoly. Světlo volně prochází interiérem a všechny prostory zůstávají v kontaktu. Konstrukce krovu se halí do obložení ze sádrokartonu, aby nerušila čistý kontrast dubového dřeva a hladkých bílých ploch.

Ze dvora je viditelné pouze jediné okno, kterým dopadá světlo do galerie a pokračuje skleněnou plochou v podlaze také do dětského pokoje. Samostatný výhled a vchod do zahrady dětskému království zajišťuje sedací okno, určené k lenošení u knížky.

Napojení stodoly na obytnou část zachovává původní linii určenou dvojicí vrat, jež spojují vnitřní atrium se zadní zahradou. Dřívější užitná budova prošla nejmenší rekonstrukcí. Kamenné obvodové zdi, krov i vrata byly ponechány a vyčištěny, prostor navíc získal na svěžesti novou kamennou podlahou a především vtipně řešenou střechou.

Mezi krytinu z pálených tašek jsou vloženy jednotlivé plastové kousky, jež propouštějí dostatek světla a v letních měsících dovolují světelnou hru slunečních paprsků na modřínovém laťoví střešního podhledu.

Z bývalého výminku se stala pracovna majitele domu pojatá v kontrastním moderním stylu. Její chloubou je moderní krb z černého plechu.

Rodina se stejně jako kdysi nejčastěji setkává v původní „světnici“ – obytné kuchyni. Má krásnou novou podlahu ze smrkových prken.

„Ze stodoly se podařilo udělat společenskou místnost pro dětské hry, rodinné posezení, oslavy a sledování filmů z pódia, které vzniklo zaizolováním schodiště vedoucího do sklípku pod stodolou,“ podotýká architekt.

Jižní objekt usedlosti, bývalý výminek, byl přestavěn na pracovnu majitele domu se samostatnou koupelnou a zahradní garáží. V půdním prostoru se časem počítá s přestavbou na pokoj pro hosty s vlastní koupelnou a vstupem.

Historie přináší harmonii

Vzhledem k tomu, že dům zatím není využíván celoročně, nevyplatilo se vsadit na moderní technologie. Celý obytný objekt je napojen na centrální elektrický kotel, který lze ovládat i na dálku.

Zatímco v moderní část domu se přivádí teplo podlahovým topením a konvektory, v bytě prarodičů zůstaly klasické radiátory kombinované s kamny na dřevo. Světlo do interiéru, po celém vnitřním obvodu usedlosti, pouštějí repliky původních oken a do nitra domu se vstupuje dveřmi původními nebo jejich zdařilou imitací.

Koupelna u dětského pokoje má komfortní solitérní vanu. Nábytková sestava z dubového dřeva krásně vynikne na původní kamenné stěně.

V koupelně v bývalém výminku architekti ponechali původní cihelnou klenbu a sladili ji s celkovým konceptem, založeným na kontrastu bílých ploch a kamenného zdiva.

„Snažili jsme se o spojení s historickou klasikou, která má uklidňující charakter a dokonalé proporce. Chtěli jsme maximálně uchovat to nejcennější v celém objektu, pocit, že se v bezpečném prostoru odehrává jiný svět než venku,“ říká architekt Volný.

Na závěr konstatuje: „Při rekonstrukci byl kladen důraz na moderní pojetí úprav a citlivý přístup k zachování původních prvků a celkového architektonického rázu i atmosféry. Měli jsme štěstí na investora, který pochopil kvality usedlosti a dal nám šanci je objevit, odkrýt a nezničit je.“

Technické údaje

Dispozice: 6 + 1
Užitná plocha: 230 m²
Konstrukce: původní kamenná zeď, v křížení stodoly a obytné části vestavěná vnitřní zeď; půdní vestavba – nový vazníkový krov, skleněné příčky, dubová šatna vložená do prostoru jako průchozí příčka
Podlahy: masivní dubová podlaha; technické místnosti, hygienické zázemí a zádveří – bílá stěrka betonepox; stodola – kámen
Vytápění: obytný objekt – elektrický kotel, podlahové topení a konvektory v nové části domu, radiátory a původní kachlová kamna v přízemí; výminek – podlahové topení se samostatným elektrickým kotlem, krb s krbovou vložkou
Osazení otvorů: okna dřevěná s izol. dvojskly – repliky původních špaletových oken, střešní okna a balkonová výklopná okna Velux; dveře – původní vrata a dveře v kombinaci s replikami, v křížení obytného objektu se stodolou atypická velkoformátová okna a dveře s izolačními dvojskly

Autor

Ing. arch. Ondřej Volný (1978)
Vystudoval architekturu na univerzitě v Liberci, odbornou praxi získal v ateliérech 4A a Lennox v Praze, v r. 2008 založil spolu s architektkou Milenou Kubiszovou architektonický ateliér Skvadra.

Zaměřuje se na rekonstrukce obytných domů a menší nízkorozpočtové projekty.
Spoluautor: Ing. arch. Milena Kubiszová

Největší část dětského pokoje zaujímá volná hrací plocha. Směrem do zahrady vede nové „sedací“ okno s hlubokým parapetem.

Většina oken jsou repliky těch původních, moderní jsou jen střešní okna a velkoformátová prosklená plocha, vedoucí z dětského pokoje do zahrady.

Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Můj dům .