„Doba stavby takové ponorky záleží na tom, jak je člověk zručný a také na jeho zkušenostech. Znám lidi, co ji staví deset let a ještě nemají hotovo. Já ji zvládnu za tři měsíce, když se tomu mohu věnovat každý večer,“ přemítá Randa nad modelem německé ponorky z druhé světové války.
For Model 2015 |
Ponorka váží dvanáct kilo, měří 1,7 metru. Uvnitř je zjednodušeně řečeno tlakový válec, jenž pod tlakem kolem jedné atmosféry dokáže nabrat či vytlačit zhruba tři čtvrtě litru vody. Právě díky její hmotnosti se stroj může ponořit.
„Ponorkáři si zakládají na tom, že by se při kolmém klesání pod vodu, takzvaném statickém ponoru, bublinka vodováhy položené na trupu neměla vychýlit ani na jednu stranu. U mé první ponorky mi toto vyvážení trvalo půl roku, než jsem s tím byl spokojený,“ usmívá se Randa.
Stavitelé ponorek tak musí umět vyrobit a nastavit řadu specifických věcí, detaily si každý chrání. „Je to alchymie. Někdy je v ní jeden gram strašně moc, někdy naopak jen jeho polovina strašně málo,“ srovnává modelář.
K ponorkám přešel, když za měsíc rozbil tři modely letadel
Se svým koníčkem začal Randa už v osmi letech, čtyřicet let si ale pak dal přestávku. Na ponorky se zaměřil před šesti lety, do té doby se věnoval i létajícím modelům letadel. Ta jsou v jeho očích nejtěžší na ovládání, co do stavby jsou pak zase nejnáročnější ponorky.
„Jakmile jsem se intenzivně začal zabývat ponorkami, začal jsem rozbíjet letadla. Ve chvíli, kdy jsem zničil tři za měsíc, jsem si řekl, že s nimi končím a začnu se věnovat ponorkám,“ vzpomíná Randa.
V akci svoji ponorku na olomouckém Výstavišti Flora v sobotu při letošní výstavě For Model předvedl stovkám diváků v bazénu s dalšími modely lodí. S kolegy modeláři z Žilinského tankového klubu a Ponorkového klubu Žilina však pořádá i velké bitvy desítek modelů.
„Děláme i hodinovou bitvu o Atlantik, v níž ponorky s loděmi bojují na hladině, ze vzduchu na ně zase útočí letadla,“ přibližuje modelář.
Kromě ponorek v Olomouci ukázal i několik tanků. Jeden z největších měřil od zadní části po špičku kanónu 1,65 metrů, na výšku měl 48 centimetrů a vážil 62 kilogramů.
„Uvnitř jsou elektrické motory. Model je ale vybavený dýmovým generátorem. Napodobujeme tak skutečný spalovací motor, jelikož z výfuků jde skutečně dým. Navíc je to provázané s plynem, takže když ho přidáte, jde z modelu i více dýmu,“ pyšní se Randa.
U tanku je do detailu vyladěný i zvuk motoru. Aby odpovídal skutečné předloze, zní tady nahrávka originálu. Randa ji získal v muzeu.
„Elektrické motory používáme proto, že spolu s ním a se zvukovým a dýmovým generátorem dosáhneme reality. Když do modelu dáte dvoutaktní či čtyřtaktní motor, má zvuk jako sekačka na trávu,“ uzavírá Randa.
