Proslulý lovec talentů a hvězd pop-music 70. a 80. let Ivo Pavlík sice dlouhodobě žije v Praze, k Ostravě ale má ten nejhlubší vztah, jaký může být.
„Žil jsem v ní dost dlouho, ostatně naše rodina pochází z Ostravska, z Klimkovic. Vždycky říkám, že tady na tomto místě jsem seděl, dokud kolem mne nepostavil tento hotel. Nikam jinam jsme nechodili, buď do Paláce, anebo sem. Takže v Imperialu se cítím jako doma,“ vypráví na své zastávce ve více jak stoletém hotelu, kam se vždy rád vrací.
Ivo PavlíkProfil  Ivo Pavlík se s Heidi Janků poznal už v roce 1982.
|
„Nedávno jsem vykládal muzikantům, že když jsem tady začínal dělat do muziky, tak v Ostravě nebylo nic. Akorát v ní vyhrávali Tamburaši, hráči na tamburíny. Samozřejmě existovala opereta, ale z naší branže pop-music nebylo vůbec nic,“ sahá do paměti Ivo Pavlík
V Ostravě měl šťastnou ruku, protože začal působit v rozhlase, ale na druhou stranu to nebylo v době socialistického realismu jednoduché. „Samozřejmě, že tehdy taky měli řeči, co že to hraji. Když jsem začal se slovenským zpěvákem Dušanem Grúněm zpívat první píseň, tak mi vytýkali: On si tam zpívá, co chce. Ale nakonec si zvykli,“ usmívá se Pavlík. Pop-music se díky němu dostala v Ostravě do širšího povědomí.
Jde Pavlík! Schovejte muzikanty
„Každé pondělí se vysílal pořad Co je nového z ostravského rozhlasu. Takže, když jsem něco ráno natočil, ve tři odpoledne už to hráli. Kdyby bylo dnes něco podobného, tak jsme mistry světa. Měl jsem všude známé, takže nám to klapalo,“ nadšeně vypravuje.
V Ostravě bylo hodně talentů, hrávalo se na Černé louce, v Porubě v kulturním domě, právě tam našel Věru Špinarovou a posléze i Heidi Janků. „Hrávalo se i v Zábřehu a vždy, když jsem do nějakého kulturního domu vešel, tak všichni kapelníci schovávali muzikanty, abych jim je náhodou neklofl. Což je pravda,“ konstatuje s vážnou tváří.
Ostrava byla pro Ivo Pavlíka hudebním rájem. Jenom občas přišla nějaká nemilá povinnost, třeba výslechy StB. „V Ostravě jsem byl spokojen, protože je to docela dobré město, co se týká podnikání. I za komunistů, i když tady byla tvrdá kontrola, dohled přes Státní bezpečnost. Vždycky si mě volali k pohovoru, co jsem zažil v zahraničí,“ líčí Ivo Pavlík.
„Netipoval jsem, že se z Hany Zagorové stane slavná zpěvačka.“
Měl známého na Pragokoncertu a vždycky, když chtěl někam jet, tak jej pustil. „Ostraváci na to hned reagovali: Jak to, že ty tak často jezdíš? Ty máš určitě venku nějaké styky. Takže jsem často chodil na StB nejenom tady, ale také v Německu, kde se mě zase vyptávali, co jsem říkal tady v Ostravě. Byla to komunistická komedie, ale uměli jsme v ní kličkovat, táta mi vždycky říkal, hlavně nebuď proti, vždycky řekni něco, aby měli co napsat.“
Dramatický režim se tak díky pop-music dal prožít o něco lehčeji. „Byl jsem spokojen a ovládal jsem krajské kulturní středisko. S Věrou Špinarovou jsme uskutečnili dva a půl tisíce vystoupení,“ dodává.
Každý rok jezdili také do Sovětského svazu, a tady se nabízí paralela i k současnému napětí mezi Ukrajinou a Ruskem. „Rusové se nezměnili, škodí nám dodnes, třeba Putin, jsou pořád stejní. Ale když bych to měl říci k současnosti, tak si myslím, že velký vliv na tyto události má Ukrajina, protože, když jsme tam dříve jezdili, tak každý druhý byl na Ukrajině Rus. Proto se jim vůbec nedivím, že Rusáci chtějí vstoupit pod vlastní zem. Slováci také chtěli být samostatní, jsou samostatní, ale polovina jich je u nás,“ kritizuje Pavlík.
Ivo Pavlík s Věrou Špinarovou v roce 1977.
Čím to, že se právě v Ostravě vylíhla řada osobností české pop-music? Ivo Pavlík má jasno, pomohl zdejší rozhlas. „Mohl jsem si do něj přivést kohokoliv. S Hanou Zagorovou jsem natočil první písničku Čmelák, kde jenom broukala, nikdy jsem si netipoval, že se z ní stane slavná zpěvačka. Vypadala jako jedna zubatá Švédka, pak se spravila a vynikla. Věra měla úžasný hlas, akorát nevěděla kam, tak jsem jí pomohl, potřeboval jsem ale změnu, tak jsme se rozvedli a já si našel Heidi. Nemohl jsem přijít na to, jak ji dostat do povědomí lidí, a tak jsme začali skákat. Tenkrát v zahraničí zářila německá zpěvačka Nena, podobný typ,“ popisuje zrod popové hvězdy.
Nebyl den, aby Pavlík nezašel do Ostravice
Na začátku hledání a lovení talentů byl Slovák. „Poprvé jsem začal s Grúněm, dělal Báňskou, hrál na trombon a zpíval armstrongovským hlasem, uměl improvizovat, výborný talent. Nedávno mě nechal pozdravovat, ještě pořád zpívá,“ chlubí se Pavlík.
A jak je na tom podle něj současná Ostrava? „Talenty už se vyčerpaly, ale je tady třeba herec, zpěvák Richard Krajčo, do něj bych to v životě neřekl, zdá se mi, že Ostravě udělal dobrou reklamu. Pak jsou tady Buty, Ewa Farna, její koncert se mi líbil, ale některé písničky má moc polské, ten styl je jiný než náš.“
Situace v současné hudbě ale rozhodně vyniká nad aktuálním stavem centra Ostravy. „Nejvíce mě štve Ostravica, kam jsem chodil každý den, znal jsme se s vedoucím a nebyl den, kdy bych do ní nezašel. To je, jako bych nebyl v centru města, škoda, že ji nechali tak zhuntovat,“ posteskne si vyhlášený lovec talentů.
