Jaké to ve vás probudilo emoce?
Nezakřičela jsem si, ale radost to byla ohromná. Na bedně pak následoval stres z tiskové konference, dopingové kontroly, ale byl to moc hezký stres.
Co jste si říkala v cíli, když jste viděla zelená čísla, tedy průběžné vedení?
Honilo se mi hlavou, že je to bedna, ale neřešila jsem, jestli to bude druhé, třetí místo nebo vítězství. Byla jsem ráda, že pódium to bude. Je to ohromné a krásné, že jsem opět na stupních vítězů, pocity se dají jen těžko popsat, vždyť ta pauza byla hrozně dlouhá. Emoce se ve mně perou a jsem ráda, že jsem se po těžké nemoci rozhodla dál jezdit. Opravdu to stálo za to.
Pomohlo hodně, že váš trenér stavěl druhé kolo?
Postavil náročnější než to první, tak jsme se dohodli, protože některé závodnice, co byly vepředu, neumí těžší slalomy jezdit. Sedělo mi to dobře, důkazem je, že jsem skončila druhá.
Štvaly vás neustálé dotazy na to, kdy už bude bedna?
To mě nijak nestresovalo. Hodně mi pomohlo, že v posledních závodech jsem si zvedla sebevědomí, jezdila jsem výborně v tréninku, taky se mi povedlo druhé kolo v Are a na ten pocit ze Švédska jsem teď navázala. V prvním kole jsem byla opravdu velmi dobrá, v tom druhém to byl už jen boj o udržení stupňů.
Kde jste stála poprvé jako Strachová...
To jsem neřešila. Připomněli mi to sice na tiskové konferenci, ale já jsem pokaždé na stupních stála jako Šárka a pokaždé s dobrým pocitem.
Pomohl k výsledku váš současný vnitřní klid a pohoda?
To je hodně důležité, poslední dobou se cítím velmi dobře. Navíc jsem se zkoncentrovala jen na slalom, kde mám potenciál, vynechali jsme obří slalomy. Šetřím energií, které nemám poslední roky nazbyt, a bylo to dobré rozhodnutí. Vyplatilo se.
Co vám prolétlo hlavou, když jste poslouchala americkou hymnu?
Na tribuně jsem mezi záplavou vlajek našla tu českou a řekla jsem si, že ještě letos udělám maximum pro to, abych na těch stupních viděla českou vlajku a k tomu poslouchala i hymnu.
