„Naším cílem je co nejrychleji zachránit ligu a pokusit se dojít co nejdál v českém poháru - aspoň do finále,“ říká Jiří Kotrba. „Po krátkém angažmá funkcionáře v Českých Budějovicích jsem se chtěl vrátit k trenérskému řemeslu. Mám znovu velkou chuť do trénování.“
Proč jste si k sobě vybral Josefa Csaplára?
Když přišla nabídka z Liberce, neváhal jsem ani minutu, s kým bych chtěl pracovat. Jsem v libereckém klubu v uvozovkách cizí člověk a potřeboval jsem domácího, který zná zdejší vztahy. To mi na začátku hodně pomůže. Navíc už jsme takhle spolupracovali v Příbrami, kterou jsme tenkrát dostali až do Poháru UEFA. Bude to společné dílo. Budeme chtít pomoc i od trenérů mládeže, které jako bývalé fotbalisty dobře znám.
Jak jste si s kolegou rozdělili role?
Jak jsem říkal: my model té spolupráce známe, protože už jsme ji zažili. V této fázi mám poslední slovo já. Ale do budoucnosti uvidíme, třeba se to může prohodit.
V posledních letech jste netrénoval. Není to i trochu důvod, že jste si do Liberce vzal pomocníka?
To určitě ne, to bych byl srab. Já jsem sice netrénoval, ale ve funkci generálního manažera Českých Budějovic jsem chodil na tréninky s áčkem i mládeží. V posledním roce jsem navštěvoval studium profilicence s trenéry, kteří teď budou dělat závěrečné zkoušky. Doplňoval jsem si určité věci a hlavně jsem si odpočinul od každodenního stresu. To se snad podařilo a mám hodně chuti pracovat dál a udělat vše proto, aby byl Liberec úspěšnější.
Jiří Kotrba (vlevo) a Josef Csaplár se v prosinci 2014 ujali fotbalistů Liberce.
Takže nabídka Liberce přišla právě ve chvíli, kdy už vás začínaly svrbět ruce?
Přesně tak. Už jsem se doma nudil, i manželka mi říkala, že jsem protivný. Ale neznamená to, že jsem byl ten poslední rok jen doma. Jezdil jsem po stážích a hledal různé nové formy. Přece jen jsem starší trenér, začal jsem jako profesionál už v roce 1982. Trenéřina se vyvíjí, s hráči dnes musíte mluvit jinak, vyvíjí se i vztah s majiteli klubů.
Liberec je až patnáctý v tabulce a nepanuje tu nejlepší nálada. Neváhal jste, jestli jít do takového rizika?
Risk je vždycky, na to už jsem zvyklý. Pokusím se navázat na práci, která tady byla vždycky úspěšná, z mimopražských klubů nejúspěšnější. Nebude to jednoduché, působili tu takoví trenéři jako Jarda Šilhavý, Víťa Lavička nebo pan Škorpil a to zavazuje.
Vy jste svého času úspěšně vedl sousední Jablonec. Jak na tuhle éru vzpomínáte?
To bych snad ani radši nerozbíral. Vím, že Liberec a Jablonec je jako kočka a pes. Nevím, jestli letos ještě Jablonec doženeme, samozřejmě bych si to přál, ale ztráta je velká.
Z Českých Budějovic máte zkušenosti se záchranářskými pracemi. Je to pro vás výhoda?
Každá situace vyžaduje něco jiného. Ale principy jsou v podstatě stejné. Bude tady velký tlak. Četl jsem, že Liberec není zvyklý na takové starosti, ale hodně záleží na tom, jak realizační tým působí na hráče a naopak, i na tom, aby vedení klubu pochopilo, že situace není vůbec jednoduchá. Je to i o celkovém klimatu v klubu a ve fotbale.
Jaké nejbližší úkoly před sebe stavíte?
Jednoznačně nejdůležitější bude připravit mužstvo po fyzické stránce a pak se rozhodnout, co budeme hrát. V Liberci je to podobné jako na Spartě. Tady se nechce hrát ustrašený fotbal a na něco čekat. Vím, jak na takovou hru reagují liberečtí diváci. Jsou zvyklí na to, že se tady hrálo o tituly a viděli atraktivní utkání. Laťku máme vysoko a nebude lehké to naplnit.
