„Návštěvníci tu najdou třiatřicet ladovských pohlednic s vánoční tématikou. Jsou to dvě kompletní série z osmdesátých let,“ uvedl ředitel agentury Dobrý den, pod niž muzeum spadá, Miroslav Marek.
„Alois Urbánek z Pasohlávek je vlastníkem ojedinělé sbírky, byl zaregistrován do České knihy rekordů s počtem 2 539 pohlednic s motivy obrázků Josefa Lady. Každá z nich je jiná. Úžasné je i časové rozpětí pohlednic. První je z roku 1913,“ řekl Marek.
„Existují například pohlednice s kresbami z knihy Fatalis Karla Viky, které však nebyly oficiálně vydané. Zřejmě si je některý tiskař zhotovil „jen tak“. Dvě tyto pohlednice má ve svém archivu vnuk Josefa Lady, ale čisté, neprošlé poštou. Pan Urbánek také jednu vlastní. Ta byla odeslána právě v onom roce 1913. Jde tedy s největší pravděpodobností o nejstarší pohlednice tohoto druhu vůbec,“ doplnil Marek.
Od srpna, kdy došlo k zapsání sbírky, Urbánek pořídil nové kousky a nyní má dohromady 2 611 pohlednic.
Nechybí vesnické tancovačky, kocour Mikeš nebo Vánoce
V Urbánkově rozsáhlém souboru je k vidění například první oficiálně vydaná sada deseti kusů pohlednic s obrázky Josefa Lady z roku 1917. Na některých nechybí motivy vesnických tancovaček, kocour Mikeš nebo život na vsi v době Vánoc a adventu.
„Dříve se o Vánocích dalo sehnat třeba i třiatřicet různých ladovských námětů,“ vzpomíná Urbánek.
Sběrateli chybí v rozsáhlé sbírce už jen pár kousků. „Přál bych si sehnat ještě tři předválečné pohlednice, mezi nimi pivovar a jaro,“ říká sběratel, povoláním údržbář.
Své „úlovky“ pořizuje Alois Urbánek většinou na burzách, odkud občas odchází s netradičními zážitky.
„Jednou jsem se ptal paní, jestli má nějaké „ladovky“. Ona mi dala takový velký štos pohlednic, měl jsem velkou radost. Říkal jsem si, že to je dobré, tam něco bude. Záhy jsem ale zjistil, že se dívám na motivy přírody, tak jsem si lámal hlavu nad tím, co s nimi má Lada společného. A paní mi na mou otázku odvětila, že slyšela lanovky,“ usmívá se Urbánek.
Zlom ve sbírání přišel se zavedením internetu
Jindy zase sháněl jen dvě pohlednice a přebal, ale sběratelka chtěla výhradně prodat celou sadu po pěti. „Za jednu přitom chtěla tři sta korun, bylo to dost peněz, tak jsem přemýšlel, jestli to koupit. Dcera mi poradila, ať je vezmu. Tak jsem je koupil. A nakonec jsem jednu z těch pěti prodal za 1100 a druhou za 800 korun, takže jsem ji měl prakticky zadarmo,“ vzpomíná rekordman.
Kromě burzy nakupuje nové pohlednice, známky a obálky spojené s Ladou také na aukčních serverech. „S tím mi pomáhá dcera. Nejvíc mě to začalo bavit, když jsme si pořídili internet. Občas jsem žasl, protože se tam začaly objevovat pohlednice, které jsem nikdy neviděl,“ vzpomíná.
Ve své sbírce má Urbánek rád pořádek. Řádí ji podle ročních období. „Udělal jsem si takové album, kam jsem dával jarní, podzimní, zimní a vlastně i letní pohlednice, i když těch je málo,“ popisuje.
Vnuka pohlednice nenadchly, sbírka možná skončí v muzeu
Ale brzy je začal řadit jinak, podle sérií. „Když jsem to někomu ukazoval, tak ho to moc nebavilo, protože témata se opakovala. Tak jsem to začal zase řadit podle ročních období, takže zde zájemce uviděl zabíjačky, vodníky, ponocné a právě poskládaná roční období. Snažil jsem se to ozvláštnit tím, že tam mám graficky pokaždé trochu jiné kusy,“ říká Urbánek.
A jestli má některý kus nejraději? „Jako sběratel jsem rád za každou pohlednici, kterou získám. Ale jak ji zastrčím do alba, už se těším na další nějakou novou,“ popisuje svůj koníček Urbánek.
Do své záliby chtěl zapojit také vnuka. „Dal jsem mu sto různých pohlednic, ale nenadchlo ho to. Tak to jednou možná odkážu muzeu,“ podotýká s úsměvem.
