Trápení Radka Janíka způsobilo prasklé lano, které na něj při práci spadlo z jeřábu. Ještě dnes se diví, že žije. Náraz mu těžce pochroumal záda. Následovala série operací. Přesto následkem úrazu postupně přestal chodit.
„Těsně po operacích to ještě šlo. Sice v bolestech, ale mohl jsem alespoň chodit. Můj zdravotní stav se však rychle zhoršoval. Levá noha úplně ochrnula. Pravou sice cítím, ale nemám v ní žádnou sílu. Nemohu se na ní postavit. Se vším mi musí pomáhat žena,“ popisuje své trable devětatřicetiletý Janík.
Má takové bolesti, že musí brát opiáty. Problém pro něj představuje i tak banální věc, jako je toaleta. „Když se potřebuji dostat ze schodů na záchod v přízemí, musím se šoupat po zadku, nebo použít kýbl,“ ztěžka ze sebe souká Janík.
Je na něm vidět, že vyprávět o svých problémech se stydí. „Navíc se mi vrátila epilepsie. Po dvanácti letech se záchvatem připomenula zrovna o naší svatební noci. Z novomanželky tak mohla být rovnou vdova,“ smutně se usmívá a přitom hladí ruku své ženy Jany. „Záchvaty mě trápí dodnes, ale díky lékům je zvládám. Často si ale prokousnu ret nebo jazyk.“
Sociální pracovnice je proti mě zaujatá, říká invalida
Poté, co před téměř třemi lety zjistil, že se už na nohy nepostaví a bez pomoci manželky se neobejde, požádal na Úřadu práce v Aši o příspěvek na péči. „Dostal jsem ten nejnižší, osm set korun měsíčně. To jsem ještě chodil o francouzských holích. Pak se ale můj stav opět zhoršil a já skončil na vozíku. Loni v létě jsem tedy požádal o zvýšení příspěvku,“ pokračuje Janík.
Jenže tentokrát mu už úředníci nevyhověli. A Radek Janík je přesvědčen, že na vině je posudek sociální pracovnice, která jej doma navštívila. „Do zprávy o sociálním šetření napsala, že se doma pohybuju o francouzských holích. Ale já neudělám krok, nevydržím stát ani minutu. Navíc žádné berle doma nemám,“ kroutí hlavou Janík. Je přesvědčen, že jej posudek poškodil.
Tvrdí, že chybou úřednice přišel o peníze, na které by jinak dosáhl. Poté, co se odvolal, ho opět nadzdvihlo rozhodnutí, které stanovisko ašských úředníků potvrdilo. „Aniž by se kdokoli přišel podívat, jak to se mnou vlastně je, dali na to razítko rovnou od stolu,“ rozčiluje se Janík.
Ten má od letošního ledna v ruce další lékařskou zprávu, která potvrzuje, že se mu opět přitížilo. Přesto prý o tento doklad úředníci až dosud zájem neměli.
„Jsem v evidenci nezaměstnaných, a tak jsem hned na další schůzku vzala tu zprávu s sebou. Ale ani se na ni nepodívali,“ krčí rameny Jana Janíková. „Až teď, když jsem tam byla v létě, si udělali kopii.“
O tom, že o nové posouzení stupně závislosti může kdykoliv požádat sám klient, prý ji ani jejího manžela nikdo neinformoval. Oba se domnívají, že v jejich případě selhal úřední aparát. Nikdo jim prý nepomohl, nikdo neporadil.
Klient může podat stížnost, vzkázal úřad práce
Problémy už přerostly v osobní antipatii. Janíkovi se zařekli, že k sobě domů žádné úředníky z ašské pobočky úřadu práce nepustí. Tvrdí, že jsou proti nim zaujatí. „Rád u nás uvítám kontrolu odkudkoli, z Chebu, Karlových Varů nebo Prahy. Nemám co skrývat. Ale ašské úředníky tady nechci,“ vzkazuje Janík.
Oslovené úřednice ašské pobočky úřadu práce se o případu odmítly bavit. Úřad práce v Karlových Varech prostřednictvím své tiskové mluvčí Veroniky Dankanicsové pouze vzkázal, že na základě zákona o sociálních službách a s ohledem na ochranu osobních údajů klientů nemůže ke konkrétní osobě poskytnout žádné informace.
„V obecné rovině však můžeme sdělit, že v případě nesouhlasu s rozhodnutím ve věci poskytnutí příspěvku může klient využít opravných prostředků. V případě, že je klient nespokojený s jednáním úředníka, má možnost podat stížnost, a to písemně či ústně, nebo požádat o jeho vyloučení z případu,“ doplnila Dankanicsová.
