Pozemek v prudké stráni nad tasmánským přístavním městem Launceston dvacet let nikoho nelákal. Z jedná strany je totiž parcela ohraničená velmi rušnou dálnicí. Nakonec ji realitní kancelář nabídla pod cenou a na to Philip M. Dingemanse čekal. Pozemek ihned koupil.
Stavbu na klíč si ale mladá rodina dovolit nemohla. Architekt se tedy pustil do stavby svépomocí. Tři roky věnoval domu všechny víkendy, svátky i dovolené.
Rodinný dům v Tasmánii |
V nápadech se neomezoval. Odvážné barvy, nečekané tvary a různé kreace se vyplatily. Dům dokončený v roce 2013 získal již několik architektonických ocenění a na další je nominován.
Philip M. Dingemanse, který sbíral zkušenosti v architektonických studiích v Melbourne a Sydney, udělal se svého rodinného domu záměrně i reklamní pouták, který má přílákat nové klienty.
Při navrhování použil vlastní charakteristický rukopis plný nekompromisních a překvapujících prvků. Hlavní slovo ale měla rodina - manželka Kristine s desetiletou dcerou Scarlet, tříletou Trixi a osmiletým synem Zimrim. I z toho důvodu je centrálním prvkem domu terasa s houpací sítí. Děti si ji totiž moc přály. Architekt si prý chvílemi připadal, že staví dům okolo houpací sítě.
Může se hoditTaké chcete bydlet podle svých snů a přání? Vyberte si své nové bydlení na Reality.iDNES.cz. Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR. |
Stavba od počátku neměla vypadat jako typický rodinný dům. Fasáda, ale místy i interiéry, připomínají výstřižky z obrazů modernistických malířů. Maskovaný dům tak nechává kolemjedoucí na pochybách. Díky barevné panelové fasádě nelze při rychlém průjezdu dobře odhadnout ani jak je stavba velká, natož k jakému účelu slouží, či dokonce kde má vchod.
Někteří v domě vidí dálniční technickou budovu, neobvyklý reklamní billboard nebo kus veřejného umění. O to snadněji se klientům a návštěvám vysvětluje, kam mají dorazit, podotýká architekt s tím, že většina místních obyvatel a sousedů si už na přítomnost zvláštní stavby nad silnicí zvykla.
Stavba záměrně nevypadá jako typický rodinný dům. Fasáda, ale místy i interiéry, připomínají výstřižky z obrazů modernistických malířů.
Nízký rozpočet nebyl jediným omezením, kterému musel architekt čelit. Rozhodl se, že v žádném z pokojů nebude dominantní klasická a běžná bílá výmalba stěn, ale že interiéry zútulní pomocí dřevěných obkladů a barevných panelů. Šedý korpus domu je tak doplněný základní červenou, modrou a zelenou.
Velmi důležitou roli hraje v exteriéru i interiéru domu také barevná atmosféra osvětlení. Podle nálady a příležitosti si lze upravit intenzitu a barvu světla téměř ve všech místnostech domu, včetně komunikačních chodeb. Vliv na proměnu světelných podmínek mají i tónované transparentní panely, které slouží jako dělící příčky jednotlivých zón
Dům o celkové rozloze 216 metrů čtverečních kopíruje prudkou stráň, na které stojí. Vstupní patro patří společnému rodinnému životu: přímo za zádveřím je rodinný lounge s modrým a na míru vyrobeným sedacím nábytkem zařízený koutek, kde se rodina schází a hraje na piano a kytary.
Modrá barva na sedacím nábytku, koberci na podlaze, stěnách i stropním podhledu vymezuje originální společenský koutek rodiny.
Centrálním prvkem celého domu je terasa s houpací sítí, která byla velkým přáním dětí.
Prostor dále pokračuje obytnou kuchyní s jídelnou, na kterou navazuje krytá terasa s venkovní kuchyní s barovým pultíkem. Kromě na míru vyrobených úložných sestav je zařízení a nábytek poskládaný z kousků poděděných od příbuzných, z bazarů a levných nábytkářských řetězců. Vytoužená houpací síť na terase s výhledem do zahrady a na město ležící na protilehlé stráni je jedním z nejoblíbenějších míst k odpočinku. Za pěkného počasí se sem přesouvá celý společenský život rodiny.
V mezonetu je pracovna a ložnice rodičů se samostatnou koupelnou a velkou šatnou. Relaxační vana v koupelně je přímo pod oknem a je z ní krásný výhled do zeleně. Koupelna i šatní část jsou s ložnicí propojené.
Po schodech se sestupuje do dalšího patra, které patří dětem. Je zde také komora na úschovu sezonních věcí a projekční archiv. Dětské ložnice s vlastním vstupem do zahrady jsou zatím propojené a holčičky i chlapec sdílejí prostor pro hry, učení i odpočinek společně.
S příchodem puberty a dobou, kdy si budou vzájemně na obtíž, lze jednoduše doplnit dělící příčku, která pokoje rozdělí. Vzniknou tak dvě samostatné místnosti, větší bude sloužit jako dívčí pokoj, z menšího vznikne synova ložnice.
