Zatímco ostatní měli volno, fotbalista Emil Rilke cvičil s terapeutkou a posiloval pochroumané koleno. Má teprve dva a půl měsíce od operace přetrženého křížového i postranního vazu, přesto chce už za čtrnáct dnů začít běhat a za šest týdnů se naplno zapojit do tréninku.
„Když mi poprvé rupnul křížák, už po pěti měsících jsem hrál normálně ligový zápas. Věřím, že teď to zvládnu stejně rychle, ne-li dřív,“ byl optimistický útočník na srazu druholigového Ústí.
Noha se tedy hojí dobře?
Zdá se, že ano. Koleno vůbec nebolí, jen potřebuju ještě zesílit ten sval. Zhruba za čtrnáct dnů bych začal normálně běhat, abych se připravil do zátěže. Stabilizační cvičení už mám za sebou a myslím, že to je zatím fakt dobré. Pak uvidím, co se mnou udělá ten běh. Když bude vše v pořádku, tak není problém, abych se s kluky zapojil do trénování.
Zatím jste se na ně přišel podívat aspoň na sraz.
Přišel jsem se ukázat, pak půjdu do posilovny. Mám dva a půl měsíce od operace, není kam spěchat. Ale samozřejmě mě to tlačí, že bych chtěl hrát, je to pro mě dlouhé. Snad brzy začnu naplno.
Jak vůbec k vašemu zranění došlo?
Bylo to v zápase proti Sokolovu, takový nevinný souboj. Napadal jsem stopera, nedosáhl jsem na míč, jak jsem to měl na dlouhou nohu. A když stoper odkopával míč, tak mě trefil a koleno nevydrželo. Vůbec mu to nevyčítám, bylo to v zápalu boje, určitě ne úmyslné. Možná to byla i moje vina, šel jsem tam blbě. Ale to nevrátíte, takový je fotbal. Teď se musím připravit, abych už takové chyby nedělal a ještě pomohl klukům k dobrým výsledkům. Abychom se drželi na špici druholigové tabulky.
Když jste v zimě přicházel do Ústí, asi jste si nepředstavoval, že toho odehrajete tak málo.
Přišel jsem kvůli tomu, abych klukům pomohl, ne abych tady marodil. Ale vidíte, jaký ten fotbalový život je, neuděláte nic. Odehrál jsem pět šest zápasů, pak se to stalo. Ale nebudu se už vracet k tomu, co bylo, musím řešit, co bude dál. Hlavně se připravit na to, aby to koleno bylo v fakt pořádku a já jsem byl v Ústí platným hráčem.
Jak jste se cítil v zápasech, které jste ještě před zraněním stihl odehrát?
Ze začátku jsem si zvykal, ale je pravda, že poslední zápasy už jsem se cítil líp a líp, dostával jsem se do formy. To zranění mě zabrzdilo. Byla škoda, že se zranili i další kluci, možná i proto jsme pak ty relativně slabší soupeře neporáželi. Kdybychom byli všichni zdraví, mohli jsme víc vyhrávat a udělat lepší výsledky. Takhle konec sezony vypadal špatně. Než abychom se rozloučili nějakými výhrami, tak jsme nebodovali.
Jaké budou podle vás letošní ústecké ambice?
Určitě hrát v popředí tabulky, to si nebudeme nic namlouvat. A když bude možnost postoupit, tak budeme chtít nahoru. Ale určitě chceme vyhrávat, aby to nedopadlo jako minulou sezonu.
Ale odešli zkušení hráči jako Valenta či Dvořák.
Tak to ve fotbale bývá, musíme je nahradit. Přijdou nějací mladí kluci, kteří se budou chtít ukázat a porvat se o základní sestavu. Ví se, že s tím rozpočtem, co tady máme, tak trochu bojujeme, posily musíme hledat v mladých hráčích. Není možné přivést sem hotové fotbalisty, které by si klub nemohl dovolit zaplatit.
Nebude ale teď v kabině chybět někdo, kdo třeba pořádně zařve?
Jsou tady pořád zkušení Radim Novák, Honza Martykán nebo i já. Můžeme klukům pořád pomoct a uvést je na pravou míru. Ale všichni jsou tady v pohodě, dají si říct.
Co vy? Neřešil jste v přestávce nějakou přestupovou nabídku?
Vůbec ne. Pořád říkám, že jsem se vrátil proto, abych byl na blízku synovi, chci tady zatím zůstat. Moje první meta teď je, abych se dal do pořádku z těch zranění, dávám tomu všechno. Když kluci měli volno, já pořád něco dělal. Cvičil jsem s fyzioterapeutkou, makal jsem každý den. Chci být co nejdřív platný pro tým.
