Za druholigový tým si na jaře nekopne, chtěl by zasáhnout aspoň do části podzimu. "Ale nebudu to lámat přes koleno," řekl trochu symbolicky; právě koleno ho zradilo. "Když bude v dobrém stavu, rád bych klukům pomohl."
Rilke se zranil v domácím vítězném zápase proti Sokolovu. Paradoxně sám. A vůbec netušil, že se z toho vyklube něco tak vážného jako přetržený křížový a postranní vaz v koleni. "Nevěděl jsem, že je ruplé. Po zákroku jsem odešel, hýbal nohou a jen jsem cítil podvrknutí. Ale mýlil jsem se. Druhý den magnetická rezonance ukázala, že to je zlé," přibližuje lapálie.
Měl štěstí v neštěstí, že stihl operaci hned. "Když to člověk prováhá, musí pak u tohohle zranění čekat šest týdnů. Já to ale chtěl mít co nejdřív za sebou. Tři dny po zápase mě pan doktor Krejčí v Praze operoval," tvrdí.
Po plastice tak má už obě kolena, první si pochroumal při úspěšném angažmá v Žilině. "A zatím drží. Tak už mám do páru i druhé, ale je to smutné. Na druhou stranu vím, že se vrátím, i když je přede mnou ještě dlouhá cesta." Týden po operaci měl velké bolesti a nemohl spát, už je mu líp.
Sobotní duel s Táborskem, ztracený 1:2, sledoval v doprovodu své milé a s kočárkem. "Věřil jsem klukům, že vedení udrží. Líbilo se mi, jak hráli. Zvlášť na to, jak jsme byli oslabení. Bohužel nás trápí koncovky zápasů. Dáme jeden gól a pak se strachujeme."
Postup Ústí? Už ne. "Může se to podařit příští rok. Ale nikdo neříká, že musíme. Chceme být stále v popředí, hrát o špici. A mít radost z fotbalu," přeje si. On sám teď radost nemá. "Jsem zklamaný, chtěl jsem pomoct víc. Byl jsem tu měsíc, odehrál asi pět zápasů."
Až znovu bude vycházet k zápasům, tak už z nové hlavní tribuny, která se kvapem dokončuje. "Ale jestli budeme hrát špatně, tak nás možná za trest jednou týdně pošlou zpátky do buňkoviště," pousmál se navrátilec z Rumunska. "Stadion má být hotový v létě a je perfektní, že tam bude i regenerace. O zraněné, kterých je dost, bude postaráno a už nebudeme muset nikam dojíždět."
