Majitelem starého bytu v centru města je začínající architekt, který nebyl ještě na rozsáhlou rekonstrukci dostatečně připravený. Neuměl si představit, že by si vše navrhl a zrealizoval sám. Interiér vyžadoval radikální opravy, ale na ty neměl peníze. Nic si totiž nestihl našetřit. Uvažoval, že by byt prodal a zůstal v levném podnájmu.
Naštěstí rozhodnutí změnil a s pomocí kolegů z místního studia Tono Vila & Joan Miquel Segui Arquitectos se pustil do komplexní přestavby. Byt je v domě z 60. let v jedné z proluk v historické části Palma de Mallorca.
Chytře zařízený byt |
Při první návštěvě si majitel připadal jako uprostřed nesmyslného bludiště s celou desítkou dveří, plného chodeb a zbytečných výklenků. Ačkoliv byla ve všech pokojích velká okna, interiér působil temně a ponuře.
Na začátku tak bylo 83 metrů čtverečních plochy a v ní naskládáno téměř neuvěřitelné: čtyři samostatné pokoje, jedna kuchyně, dva balkony, jedna koupelna s toaletou, další toaleta a komora. Po proměně zůstaly v bytě tři pokoje s kuchyňským koutem. Kvalita bydlení se však s předchozím stavem nedala vůbec srovnat.
Může se hoditTaké chcete bydlet podle svých snů a přání? Vyberte si své nové bydlení na Reality.iDNES.cz. Nabízíme domy, byty i pozemky po celé ČR. |
Hlavní slovo měl v konceptu přestavby místní architekt a umělec Tono Vila, který už tvoří více než čtyřicet let a má praxi nejen ze španělských a katalánských staveb, ale pracoval i na projektech v Řecku nebo Japonsku. Rád používá přírodní materiály a navrhuje prosklené, světlé stavby. Dobře ovšem ví, že na horkých ostrovech musí také myslet na potřebný stín.
Právě mezi dvěma protiklady se pohybuje celá nová podoba bytu. Původní komplikovanou dispozici nahradilo rozdělení na soukromou a společenskou část, do které se vstupuje z domovní chodby.
Na minimalistické zádveří navazuje kuchyňská linka a prakticky umístěný malý balkonek, kde majitel pěstuje bylinky. Společná zóna poskytuje zázemí pro všechny aktivity od vaření po stolování, odpočinek, setkávání s přáteli i práci.
Při první návštěvě tehdy již delší dobu neobydleného bytu si majitel připadal jako uprostřed nesmyslného bludiště.
Společná zóna poskytuje zázemí pro všechny aktivity od vaření, po stolování, odpočinek, setkávání s přáteli i práci.
Aby velký a nedělený prostor nepůsobil neútulně, vznikla jednoduchá "dřevěná krabice", která pomohla efektivně uspořádat potřebné úložné místo. Původní komora se spížkou a vestavěné skříně se jednoduše vešly do tohoto centrálního jádra. To zároveň slouží jako dělící příčka mezi prostorem obývacího pokoje, kuchyně a jídelny. Zároveň je i technickým zázemím například pro interiérovou klimatizační jednotku.
Druhá část bytu je již přísně soukromá. Úzká chodba končí ložnicí majitele a koupelnou. Poslední pokoj zatím mladík pronajímá, v budoucnu se může stát dětským pokojíkem nebo pokojem pro hosty. Přiléhá k němu z toalety rozšířená plnohodnotná koupelna.
Společenská část je velkoryse prosklená a prosvětlená. Soukromá naopak poskytuje dostatek stínu, který jasně vymezuje klidovou a odpočinkovou část.
Byt je rozdělen na dvě části, společenskou a odpočinkovou.
Ložnice majitele bytu je zařízena bez zbytečností, stejně jako celý byt. Druhou ložnici zatím mladý architekt pronajímá.
Architekti ponechali byt jako čisté malířské plátno: stěny, stropy i podlahy jsou v bílé, charakteristickým prvkem bytu jsou jen odhalené betonové sloupy a nosníky se vzkazy a poznámkami od stavitelů a dělníků z 60. let minulého století.
Byt si majitel zařídil původním nábytkem, který pečlivě uschoval. Křesla i sedačky zůstaly téměř jako nové, protože nábytek nebyl dlouhá léta vůbec používán. Staré vybavení doplnil textilem, židlemi, skříňkami a policemi z běžné nabídky IKEA. Jiné kousky, jako například konferenční stolek, si i sám vyrobil.
Aby snížil pořizovací náklady, sám si sestavil i kuchyňskou linku. Při dokončování interiéru se ani nesnažil soustředit na barevné kompozice nebo uměle vytvářet nové, specifické detaily. Útulnost přenechal jen každodennímu bydlení a vyplatilo se.
