Přestože americké silnice už dávno nebrázdí obří koráby s obřími motory, tak záplavu nám blízkých kompaktů stále narušuje obstojná plejáda rozměrných aut se silnými motory. A to vše bez zásadního příplatku. V Evropě osmiválcové motory najdeme u prémiových značek za vysoce prémiové ceny. V USA si téměř šestilitrový osmiválec s výkonem 270 kW koupíte v přepočtu za cenu lépe vybavené octavie v Česku.
Paradoxní je, že v případě Dodge to vše aktuálně řídí italský Fiat, který v Evropě soustředil svoji produkci jen na mini auta. Prostě bláznivý automobilový svět v plné parádě. Bohužel, Charger se asi v Evropě prodávat jen tak nebude. Přitom minulá generace se na chvíli na starém kontinentu objevila, ale to ještě značka Dodge patřící pod Chrysler patřila k Mercedesu.
Dosluhující charger tak možná znáte i z českých silnic, ačkoliv je to víceméně rarita a každý den ho zcela jistě nepotkáte. V Evropě prodávaná předfaceliftová verze z roku 2006 je naprosto nezaměnitelná zalomenou linií bočních oken na úrovni zadních dveří. Od roku 2011 tento designový prvek zmizel a boční linie chargeru se změnila na rovnou. Nejinak je tomu i u nového provedení. Nepřehlédnutelné jsou i na Evropu nadprůměrné rozměry a rovná, či spíš až negativně zalomená přední maska s výraznými světlomety.
Charger se po osmi letech pořádně převlékl, na první pohled je to jiné auto. Ale základní prvky zůstaly, v podstatě je to opět spíš facelift než zcela nový model. Na první pohled z boku zaujme prolis v předních dveřích, který míří dozadu. Zůstaly svalnaté blatníky a zalomení zadního bočního okna. Vepředu si novinka ponechala téměř kolmou přední masku a nový design mají dvacetipalcová kola.
Světla jsou však zcela nová. Vepředu se světla opticky zmenšila, za což může výrazné diodové orámování, které tvoří položené písmeno U. Vzadu se linie světel inspirovala částečně u malého modelu Dart (ten už vzešel ze spolupráce s Fiatem a používá techniku Alfy Romeo - více zde) a částečně navazuje na diodový světelný most pofaceliftové dosluhující generace Chargeru či kupé Challanger. Zadní koncová světla tak rámují celou zadní část auta, čímž poznáte modely Dodge na dálku.
Charger patří v USA do kategorie full-size sedanů, je to tedy vyšší třída. Proto nepřekvapí, že v rámci výbavy nabídne inovovaný model docela širokou paletu moderní výbavy. Podle výbavového stupně si zákazníci mohou pořídit třeba adaptivní tempomat s automatickým zastavením před překážkou, hlídač jízdy v pruzích, varování před kolizí a také bezdrátové připojení k internetu přes wi-fi hotspot, inteligentní multimediální systém a nebo dálkové startování přes mobilní aplikaci. Multimediální displej na přístrojovce má uhlopříčku sedm palců.
Výrobce slibuje prvotřídní materiály v interiéru a velmi precizní zpracování. Z naší zkušenosti s americkými vozy jsme však k tomuto prohlášení lehce skeptičtí, protože tamní vnímání prémiovosti u běžné produkce je o poznání jiné, než na jaké jsme zvyklí v Evropě.
Jenže to můžeme hodit za hlavu, když se podíváme, co má Charger pod kapotou a kolik to celé stojí. Výrobce zatím uvedl dva základní agregáty: základní šestiválec Pentastar má objem 3,6 litru a výkon slušných 218 kW. Komu by to bylo málo, může si připlatit za sportovní úpravu, která přidá 5 kW. A nebo rovnou sáhnout po modelu se slavným osmiválcem HEMI. Ten má objem 5,7 litru a výkon 270 kW.
Standardem je osmistupňový automat TorqueFlite, který by měl dostat spotřebu paliva na rozumnou hodnotu. U žíznivějšího osmiválce pak pomáhá technologie, která vypíná polovinu válců při malé zátěži. Na Evropu to jsou příliš velké motory, v USA mimo zácpy ve městech a při běžně klidném a trvalém tempu to není žádná hrůza, šestiválec by si v průměru měl říct o 7,5 litru paliva. Zájemci budou mít na výběr pohon zadních, nebo všech kol.
Výrobce zatím nepředstavil top verzi SRT, která je tradičně nejdražší. A také zatím nezveřejnil ceny. Ty se však nebudou příliš lišit od cen současné verze. Ta startuje na sumě 27 tisíc dolarů a nejlevnější osmiválec stojí 30 tisíc dolarů. Nejlépe vybavené verze vyjma SRT stojí do 40 tisíc dolarů včetně příplatkové výbavy.
Při přepočtu na koruny se nám protočí panenky. Z výše uvedeného vyplývá, že základní verze stojí asi 540 tisíc korun, nejlevnější osmiválec okolo 600 tisíc a top verze asi 800 tisíc korun. K tomu je nutné připočíst lokální daň, která se obvykle pohybuje do deseti procent. I tak to jsou ceny v Evropě nevídané na auto této velikosti a s takovými motory. Jenže to platí všeobecně pro americká auta střední a vyšší třídy. Naopak ceny nejmenších vozů jsou již v USA často vyšší než u nás.
Bohužel je málo pravděpodobné, že by se Dodge Charger dostal i do Evropy a navíc by zde jistě stál více, než by naznačoval jen čistý přepočet ceny na koruny. Minimálně by cenu zvýšila DPH, která je vyšší než americká daň. Pro individuální dovoz pak platí to samé, navíc s příplatky za homologaci. A to vše přesto, že auto vlastně vyrábí Fiat. O italsko-americkém koncernu FCA čtěte zde.
