Vznikl podle návrhu architekta Pavla Švancera v bývalé 'muldě' v údolí Jizerského potoka, kde dříve stávala továrna a později se konaly Liberecké výstavní trhy.
"Značný výškový rozdíl terénu umožnil architektovi zapuštění vyšší haly s bazénem tak, že příliš nepřevyšuje přední trakt," napsal v Knize o Liberci architekt Svatopluk Technik.
Spolu s výstavbou dostala jednotnou architektonickou podobu také přilehlá část Tržního náměstí - ať už modernistická autobusová zastávka nebo plastika ve tvaru stříbrné kapky vody uprostřed náměstí.
Zprvu byly v areálu kromě doplňkových služeb v provozu jen padesátimetrový bazén a malinký bazének pro děti.
Rozšiřovat se masivně začalo po pádu socialismu - v sedmadevadesátém začal sloužit stodesetimetrový tobogan, později k němu přibyl další, nerezový, sto padesát metrů dlouhý.
"Je nejdelší mezi Mnichovem a Moskvou," pyšní se provozovatelé bazénu.
Zatím poslední velkou akcí byla nedávná přístavba pětadvacetimetrového bazénu se šesti drahami.
Mezi tímto a původním velkým padesátimetrovým bazénem je ještě menší bazének se slanou vodou, vybavený osmi vzduchovými masážními lehátky a lavičkami s masážními tryskami a výcviková potápěčská věž s hloubkou osm a půl metru. V přístavbě je také parní a finská sauna.
Právě tato stavba bazénu patřila spolu s rekonstrukcí městských lázní ke kontroverzním zakázkám, jež vedly před třemi roky k rozpadu radniční koalice.
Připravilo ji bývalé vedení radnice s primátorem Jiřím Kittnerem a vypsalo i soutěž na dodavatele.
Nově zvolená reprezentace v čele s Janem Korytářem ze Změny pak na začátku roku 2011 zakázky vyhodnotila a vyhlásila vítěze, Korytář však odmítl smlouvy podepsat.
Argumentoval dvěma právními posudky a zprávou Transparency International, podle nichž jsou smlouvy pro město nevýhodné. Antimonopolní úřad však pochybení nenašel a Korytáře to stálo primátorské křeslo.
