"S bráchou se hecujeme i vzájemně podporujeme. Já když můžu, tak jdu na hokej do Plzně, on do Mostu taky jezdí. Hodně mi pomáhá," děkuje velký talent české házené.
Sport mají v genech. "Táta fotbalista, máma atletka. Není snad nikdo v rodině, kdo by nesportoval. S Kubou jsme si podobní vzhledem i chováním," vykresluje Jeřábková. Jeden primát mu už nesebere: "Předháněli jsme se, kdo nastoupí dřív v nejvyšší soutěži. On to stihl v sedmnácti, já kvůli zranění kolena v osmnácti."
Což bylo teprve nedávno. Od té doby toho stihla hodně. Zaujala mostecké fanoušky svými výkony a teď v sobotu po úvodním semifinále českého play-off s Porubou dostala na krk interligový bronz. "Brácha má z loňska zlato, letos si asi chtěli prodloužit dovolenou, tak vypadli dřív," špičkuje o pět let staršího sourozence.
Bronz má pro ní velkou váhu. "Je fantazie mít medaili hned v první sezoně v lize." Zvlášť když v létě do Mostu přestupovala z Plzně zraněná, musela na operaci kolena a dlouho chodila o berlích. "Měla jsem docela obavy, když jsem přicházela v takovém stavu. Ale v Mostě mi hrozně pomohli, hlavně paní fyzioterapeutka, strašně moc děkuju!" vzkazuje. "S ortézou bohužel ještě musím hrát, ale půl roku od operace ji odložím."
Formu má, touhu po českém titulu taky. O víkendu si s Černými anděly cuchala nervy v semifinále proti Porubě, Most vyhrál poprvé až po sedmičkách, podruhé o dva góly. "Po neproměněné sedmičce v rozstřelu jsem si myslela, že půjdu skočit z mostu. Po druhé, už úspěšné se mi ulevilo. Hrozné nervy!" A ještě budou. "Vedeme 2:0 na zápasy, ale musíme hrát, jako by to bylo 0:0, abychom si už v sobotu odvezly postup," velí. "Chceme být zlaté!"
Sil má Jeřábková na rozdávání. "Já začala v půlce sezony, takže teď mám říjen listopad." A slova trenéra Poloze o supertalentu? "Nemůžu si to brát extra do hlavy. Lepší je to nevnímat a hrát to, na co je."
