Bylo to za nimi. Sezona, ta olympijská, dlouhá, úspěšná i tolik vyčerpávající, právě na Holmenkollenu skončila.
"Já se dneska kývala na trati od prvního kola," líčila Gabriela Soukalová, když dokončila hromadný závod na 17. místě. "Už jsem ani nevěřila, že dojedu. To vám bylo tak strašně náročné! V posledním kole mi už na kopci totálně došlo, tam jsem skoro chtěla začít brečet a zbytek trati dojít. Ale ještě jsem se zmáčkla."
Velký rozhovor s Gabrielou Soukalovou nejen o právě skončené sezoně: Kartářka mi řekla, že budu po olympiádě těhotná Čtěte v pondělí, 24. 3.
MF DNES v počítačiMF DNES pro iPad a iPhone
Veronika Vítková přijela o pět míst před ní, ale i ona tvrdila: "Už asi nezvládám ani chodit. Na trati to bylo trápení." ¨
Pak se pousmála: "Ale babičku jsem za sebou udržela."
Babičkou mínila Andreu Henkelovou. Sedmatřicetiletá německá legenda dávala v Oslu biatlonové kariéře sbohem. Vítková doběhla těsně před ní a těsně za sebou ji udržela také v pohárové klasifikaci. Zůstala v ní devátá.
Soukalová pro změnu bojovala v Oslu o konečné čtvrté místo s Olgou Viluchinovou. Před nedělním startem si navzájem postěžovaly.
"Už nemůžu, jsem hrozně unavená," povídala jí Ruska.
"Ani mi to neříkej. Já už jsem taky úplně mrtvá," odvětila Soukalová.
Po závodě, při závěrečném účtování, měla stále na ruskou sokyni bod k dobru. Ani to netušila, když proťala cíl. Naopak, myslela si, že tvrdě vydobytou "kótu" v souboji s Viluchinovou ztratila. "Opravdu jsem čtvrtá? To je pro mě obrovské překvapení," jásala Soukalová, když zjistila skutečný stav věci.
"Už jsem před tímhle závodem ani nechtěla na pořadí myslet, jak jsem byla utahaná," doznala. "Tak jsem si říkala: Dobře, poslední závod, užiju si ho. Ale bolelo to tak moc, že jsem si ho stejně neužila. Ani mě nepřekvapilo, že jsem zase tolikrát kroužila po trestném kole. V té únavě odchází koncentrace."
Teď může konečně oslavovat nejúspěšnější sezonu kariéry. Na svém kontě má dvě stříbrné olympijské medaile, čtyři pohárová vítězství, celkově čtvrté místo v poháru a navrch malý glóbus za prvenství v klasifikaci vytrvalostních závodů. Už v sobotu ho Soukalové "půjčili" kvůli fotografování, v neděli pak glóbus dostala oficiálně. "Držet ho je přímo neskutečné."
Loni na konci své průlomové sezony byla v takovém laufu, že se jí ani nechtělo sundavat lyže z nohou. "Nejradši bych tehdy hned zase pokračovala dál. Zato letos to pro mě bylo tak vyčerpávající, že je hrozně ráda odložim. Budu se těšit na další sezonu, ale teď... Jak se říká, i na koně je to moc."
Rovněž Veronika Vítková se těšila na nejbližší chvíle: "Lehnu si na záda." A potom... "Odhodím tyhle prkýnka na hodně dlouho."
Veronika Vítková (uprostřed) a Andrea Henkelová při finále Světového poháru na Holmenkollenu.
Také její bilancování sezony je rozhodně pozitivní: olympijské stříbro z mix štafety, dvakrát na hrách v Top 10 individuálních závodů, třikrát na stupních v pohárových kláních a devátá příčka celkově.
„Myslím, že se nám ten čtyřletý cyklus povedl," vykládala Vítková. "Postupně šla forma nahoru až k olympiádě. Jasně, pořád mám co zlepšovat, ve střelbě už to není tak stabilní, jak by mělo být. Ale vyloženě propadáků tam bylo za sezonu jen pár. Mohu být spokojená."
A co potom, až na jaře snad konečně vyřeší své letité zdravotní problémy.
Ve Světovém poháru se stále lepší. Předloni skončila pětadvacátá, loni šestnáctá, nyní devátá. Kdyby se příští rok opět zlepšila o sedm příček, tak... "Budu druhá? To bych se asi nezlobila."
