Z pronájmu restaurace a kancelářských prostor by se podle něj měl částečně hradit provoz celé budovy, která při rekonstrukci dostala moderní technologie pro galerijní prostory.
"Počítáme, že restaurace by se na nákladech mohla podílet přibližně 20 procenty, nájem z kanceláří asi 35 procenty, 45 procent musí uhradit výstavní činnost," řekl Siegl.
Uvedl, že o výstavu v tradičním pražském galerijním prostoru mají umělci zájem, bude však podle něj nutné, aby se na jeho provozu například s podporu sponzorů finančně podíleli.
Opravený Mánes |
I vzhledem k novým technologiím, které do sálů přibyly, bude provoz podle Siegla nákladný. Složení výstavního programu bude mít na starosti nadace.
Ta čelí dlouhou dobu kritice od některých umělců i teoretiků umění za to, jakým způsobem spravuje svůj majetek. Nadace podle těch, kdo vytvořili její stínovou správní radu, nedostatečně zastupuje výtvarnou scénu a její správní rada není volena transparentně. Nadace výtky odmítá.
Stínová rada kritizovala i fakt, že nadace loni dočasně převedla budovu Mánesa na společnost Apella fine arts, kterou v roce 2009 sama založila. Převedení nadačního majetku bylo podmínkou pro získání úvěru, který nadace chtěla na rekonstrukci Mánesa, kritici se obávali toho, že se nadace úmyslně zadlužuje se záměrem vyhlášení insolvenčního řízení.
Rekonstrukce významné památky české moderní architektury začala na jaře roku 2012. Funkcionalistická budova měla opravou získat svou původní podobu z 30. let. Opravu za přibližně 150 milionů korun chtěla nadace z jedné třetiny hradit ze svých zdrojů.
Další peníze sháněla u sponzorů a také z evropských zdrojů, to však nešlo podle plánu, proto chtěla získat úvěr. Jak nyní řekl předseda správní rady, bude budova Mánesa opět převedena na nadaci jako její majetek. Spory mezi umělci a vedením nadace ale trvají dál.
Centrální prostor výstavní síně prochází až do druhého patra a je osvětlen ocelovou prosklenou sedlovou střechou.
Rekonstrukce významné památky české moderní architektury začala na jaře roku 2012.
Historie Mánesu
Výstavní síň vznikla v roce 1930 jako součást budovy Spolku výtvarných umělců Mánes podle projektu Otakara Novotného.
Čistě funkcionalistická budova nahradila zbourané Šítkovské mlýny a v sousedství jejich pozůstatku, renesanční vodárenské věže, vytvořila jednu z dominant vltavských břehů, dokonale zapadající do historického kontextu. Záhy se stala architektonickou legendou a jedním z nejvýznamnějších center společenského a kulturního života.
Centrální prostor výstavní síně prochází až do druhého patra a je osvětlen ocelovou prosklenou sedlovou střechou.
Cílem rekonstrukce je nejen záchrana této ikony funkcionalismu, ale také návrat k původnímu projektu, jak po stránce koncepční, tak funkční, obojí ovšem na vyspělé technologické úrovni 21. století.
