Základ úspěchu tkví v brankovišti, Češi se tentokrát mohli na sto procent spolehnout na gólmany.
Jakub Kovář i Alexander Salák předvedli vynikající výkony. Třeba v posledním zápase s Ruskem mohlo mužstvo prohrávat klidně o tři góly, ale Salák byl jistý. Zdá se, že tahle dvojice udělala rozhodný krok k tomu, aby na olympiádě kryla záda Pavelcovi.
"Pro svou nominaci do Soči nemohli udělat víc. Oba podali maximální výkon," neskrýval své preference ani trenér Alois Hadamczik.
Společně s brankáři bylo větší spolehnutí i na obrannou hru jako takovou včetně samotných beků. Zadní řady byly zkrátka lepší a působily zkušenějším dojmem. Byl vidět posun v nasazení a bojovnosti, hráči byli zodpovědnější.
Svou roli sehrála i celková kvalita kádru, která byla na vyšší úrovni než ve Finsku. Tam řada expertů kritizovala především střední generaci hráčů, která nestíhala. Tu nyní nahradili zkušenější a starší hráči, kteří nezklamali.
Rozdíl byl zřejmě i v motivaci a přístupu hokejistů, kteří přímo v dějišti olympiády cítili poslední šanci ukázat se a vybojovat si nominaci na největší hokejovou akci. Nedá se říct, že mužstvo některého ze soupeřů přehrávalo, ale díky trpělivosti a důslednému dodržování taktických úkolů došlo k výsledku.
A byť se to zprvu zdálo jako nemožné, hráči z Evropy mají opravdu šanci. "Řekl bych, že nominaci se přiblížilo víc hráčů. Nevěřím totiž tomu, že bych tým pro Soči složil jenom z kluků z NHL. To by nebylo dobré," prohlásil Hadamczik.
Ukázalo se, že se můžou prosadit i mladí, třeba pardubická dvojka Kousal, Nosek příjemně překvapila a dokázala se prosadit i gólově. To byl další důvod, proč Češi uspěli: začali skórovat. Zatímco ve Finsku vyšli dvakrát naprázdno, teď se prosadili pokaždé.
Sice nepředvedli žádné kanonády, ale dva góly pokaždé stačily na vítězství. Ovšem pozor, tenhle dlouhodobý problém reprezentace tím není zdaleka vyřešený a těžko soudit, jestli se takovým způsobem dá vyhrávat pořád.
